Proč na Kampě visí válečky z mandlu a kdo byl guvernérem?

Kampa... poprvé jsem to slovo slyšela v dětství a už tehdy jsem se tam chtěla podívat. Co si představíte, když se řekne "Kampa"? Většina řekne - pražský ostrov, a mají pravdu. Taková malá plocha a znají to všichni. Článek o Kampě vznikl při výročí Večerníčku, jedna z výstav byla v Museu Kampa.

Moje první návštěva Kampy proběhla v rámci třídenního výletu do Prahy v devítce, tehdy nás naše třídní zavedla na Karlův most. 👍 Byla jsem na Kampě pak víckrát, týden jsme byli ubytováni v hotelu Stará zbrojnice (dnes má název Pytloun...) ve Všehrdově ulici, což je pár kroků od "ostrova" a tehdy jsme denně Kampou procházeli a byl čas tu historii vstřebávat a dostávat pod kůži. 

Bylo i trochu tajemné představovat si, že před staletími tudy procházel sám modrý abbé Dobrovský, nahlížet přes plot vily, kde žil pan Werich, kousek odtud pan Voskovec a mnohé pamětní desky připomínaly další obyvatele. Stará Praha má hodně legend a nezaškodí si některou připomenout: 

 

Ovšem něco jiného je procházet se těmi místy jako turista nebo to vidět ve filmu např. o chobotničkách - film Chobotničky z druhého patra. Dále se zde natáčel film Amadeus ale také Mission Impossible (podle zdroje). Když si představím to množství turistů, vím zcela určitě, že na Kampě bych bydlet nechtěla. A co teprve při povodních, s obavami sledovat hladinu Vltavy, to musí být deprimující. 

Možná si řeknete, proč psát o Kampě, to zná každý. Já si to nemyslím a každý nebyl v Praze. Proto i fotky doplňuji popisem. Ten vodník u mlýnského kola je  Kabourek.

 

Proč se ostrov jmenuje Kampa, není zcela vysvětleno. Podle některých je slovo odvozeno z latinského slova campus, což v překladu znamená ploché pole, planina. Připomíná mi to francouzské slovo le champ = pole (le champs Elysées - Elysejská pole, také část města). 

Jiná možnost původu pochází ze staročeského zákampí, což v současném jazyce znamená stinné místo. Další teorie praví, že název souvisí se jménem měšťana Gangsela z Campu, který právě zde v 17. století vlastnil dům. Takže tohle asi nevyřešíme. 🙇

 

Severní část ostrova, u toku Čertovky, je nazývána "Pražské Benátky". Na mapě jsem označila domy, o kterých je dnešní článek.

První zmínky o Kampě pocházejí z roku 1169, kdy se o ní zmiňuje zakládací listina kostela Maltézského řádu. Pak dlouho nic, ale po požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541, docházelo postupně k navážkám půdy, které navýšily a rozšířily celý ostrov. Později došlo k úplnému zpevnění břehů. Nejprve zde vznikaly různé zahrady, mlýny a kolem nich zahrady mlýnské, které byly později nahrazovány zahradami šlechtickými.

A jak ostrov vznikl?
Kampa vznikla pomocí umělého vodního náhonu pro mlýny. Poté, v 17. století zde byla vybudována Michnovská zahrada, jako součást paláce Michny z Vacínova na nedalekém Újezdě. Vlevo stával mlýn Huť, ze kterého se zachovalo pouze velké dřevěné kolo. Zmíněný palác byl v 18. století přeměněn na zbrojnici. Další mlýn nesl název Sovův mlýn. Pojmenován byl podle pana Václava Sovy z Liboslavě, jež jej vlastnil.

   

V 18. a 19. století se ulice nazývala "Sovomlýnská", současný název "U Sovových mlýnů" je oficiální od roku 1870.  

Dnes se zaměříme na čtyři domy ze strany od Karlova mostu z hlediska jejich historie a také obyvatel. Začneme u obrázku Panny Marie:

 

Při procházce po Karlově mostě si povšimnete domu zvaného „U obrázku Panny Marie". Je to jeden z nejzajímavějších domů v Praze, který podle legend zažil několik zázraků. Visí na něm obraz a dva válečky z mandlu.

Na fasádě domu zaujme především balkon s tepanou mříží a lucerničkou, ve které neustále svítí světlo. Podle pověsti v ní věčným světýlkem svítí duše nešťastné dívky Petrušky, která žila na půdě, cítila se osamělá a rozmlouvala s hvězdami. Svoji historii má i starobylý, zasklený obraz Panny Marie s Jezulátkem ve výklenku, podle kterého dostal dům jméno.

"Kromě slavného balkonku s lampičkou je tam mariánský obraz Panny Marie. Ten připlaval na Kampu po rozbouřené řece při velkých povodních v roce 1784. Tehdejší majitel domu František Pelzl ho s nasazením života vytáhl z rozbouřené řeky a vsadil do výklenku nad balkonkem. Kolem obrazu jsou pak dva dřevěné válečky z mandlu, ke kterým se váže zajímavá pověst. Ve dvoře domu byla do padesátých let 20. století prádelna s mandlem. Jedna z pradlenek, jménem Marie, strčila do mandlu omylem ruce a válečky jí je uvěznily. Zoufalá dívka se začala modlit k obrazu Panny Marie a údajně se stal zázrak, válečky se rozestoupily a dívenka bez úhony mohla vyndat ruce. Dokonce se říká, že pomohly i sochy z Karlova mostu."  Z knihy Davida Černého.

Zachráněný obraz pak pověsili na čestné místo ve štítě, který je obrácen ke Karlovu mostu. Říká se, že Panna Marie na obraze přinesla štěstí nejen majiteli domu, ale pokaždé vyslyšela i prosby ostatních, kteří se k ní v neštěstí obrátili.

Ve stejném domě pak později sloužila chudá vesnická dívka. Obraz brala velice vážně a každý den jej zdobila čerstvými květinami. Dbala také na to, aby věčné světýlko pod ním nikdy nezhaslo. Jednou dívka žehlila prádlo na starodávném těžkém mandlu a při chvilce nepozornosti se její ruka dostala pod válce obrovského stroje.

Vesničanka v bolesti a strachu zavolala na pomoc právě Pannu Marii a vtom se stroj sám od sebe zastavil. Dívka z něj ruku ihned vyprostila a neměla na ní ani škrábnutí. Na památku této příhody pak majitelé domu zavěsili po stranách obrazu dva válečky z mandlu, které dodnes zázrak připomínají.

 

Známým obyvatelem domu je malíř Adolf Kašpar, narodil se r. 1877 v Bludově u Šumperka, ilustroval díla Boženy Němcové - Babička, Aloise Jiráska - Filosofská historie, Jana Nerudy a dalších. Na ukázku obrázek z Babičky vydání 1924: 

 

_________________________

Dům U Zlatého lva:

  

Je to velmi starý dům, postavený ještě před třicetiletou válkou jako renesanční na rozlehlé parcele u Čertovky před r. 1604. Původně vypadal jinak, barokní úpravy proběhly v r. 1695 a 1732. Je to třípatrový dům s hlavním průčelím do ulice Na Kampě. Okna jsou zdobena stuhovými šambránami s uchy a kapkami, nás však bude zajímat, že na této adrese od r. 1959 určitou dobu bydlela zpěvačka Eva Olmerová. 

 

_________________________

 

Dům U Žluté růže byl postaven na konci 16. století a byl nízký. První přestavba proběhla po obléhání Prahy švédskými vojsky v r. 1658, kdy byl dům značně poničen, když zachována zůstala jen místnost klenutá renesanční křížovou klenbou a zdivo průčelního traktu. Na začátku 18. století byl dům zvýšen o jedno patro. Největší rekonstrukce nastala v r. 1835, kdy vzniklo klenuté schodiště a dům byl zvýšen o druhé a třetí patro. Už podle názvu "musí" mít žlutou fasádu.

 

  

Bohuslav Martinů patří spolu s Leošem Janáčkem k nejuznávanějším českým skladatelům 20. století.

 Později v domě žil herec Eduard Kohout. 

"Život bez divadla to jsou sluneční hodiny bez Slunce."

— E. Kohout

 

Eduard Kohout byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze. 

Byl označován „lyrikem českého jeviště“, jeho kolegové ho nejčastěji častovali titulem „Herecký kníže z Kampy“ nebo „Mistr z Kampy“, „Básník mezi herci“ a později jako „Umělec nestárnoucí“. Své zdraví upevňoval každodenním cvičením a neustálou fyzickou a duševní aktivitou. Na Kampě v malém bytě nad Vltavou bydlel celý život. 

________________________

 

Dům U Zlatých nůžek nepřehlédnete. Dnes je tam hotel s parkováním, takže už proto si ho všimnete. Původní dům patřil k nejstarší zástavbě Kampy a je zmiňován už ve 2. polovině 16. století. V r. 1804 byla provedena novostavba podle plánů Ignáce Jana Palliardiho a z původního domu byl ponechán jen sklep a hraniční zdi. 

Dnes je to dvoupatrový dům s mansardovou vestavbou, byl opraven po povodni 2002.

 

Kolem roku 1880 zde žil spisovatel Karel Matěj Čapek - Chod (dílo Turbína), který dokonce získal titul "guvernér ostrova Kampy". 

Spisovatel Vladimír Neff vzpomínal na setkání s Karlem Matějem Čapkem – Chodem:
„Byl to mohutný hřívnatý muž, s plnovousem a okrouhlými brýlemi na nose, a pil jedno pivo za druhým. Vždycky mu přinesli půllitr, on se mohutně nachlastnul a s náležitým důrazem položil sklenici na stůl. A psal. Ten psal! Po celém stole rozložil papíry, před sebou měl kalamář, a v ruce násadku a pero skřípalo nepřetržitě, s výjimkou přestávky nezbytné k hlubokému doušku. A protože to byla zahradní restaurace, foukal tam vítr a papíry mu bral, ale on si toho nevšímal, psal dál a pil k tomu pivo. Číšníci běhali po celém lokále a lezli pod stoly a nosili ulovené archy nazpět.“ 😎

Pro informaci, on byl křtěný Matěj, ale byl názoru, že to není "solidní jméno"  pro spisovatele, proto si zvolil jméno Karel. Spolupracoval i s bratry Čapkovými a aby nedocházelo k nejasnostem, příjmení si rozšířil o přídomek Chod, protože pocházel z Domažlic. Pochován je na Vinohradském hřbitově.

Zdroj: cesky.radio.cz, Wikipedie

Na Kampu se ještě vrátíme.