Ostrava nezapomíná: 1945 - 2025

V těchto dnech si připomínáme dlouhých 80 let, které uplynuly od konce druhé světové války. Přímí pamětníci už téměř nejsou a jestli někde na blogu podobné připomenutí bude, ráda bych nahlédla.

Jsme země uprostřed Evropy, které se války a různé boje v průběhu věků nevyhnuly. Zrovna v Toulkách českou minulostí můžeme sledovat, jak naším územím za husitských válek procházela vojska, protože zrovna ty husitské války byly reakcí na akce z více stran. Válka má vždy svoji příčinu. Zákon "akce a reakce" platí i v historii. I ve středověku se vždy našel někdo, kdo měl pocit, že musí diktovat, jak to u nás má nebo nemá probíhat. Důkazem jsou křižácké výpravy proti Čechům, ze školy si je pamatujeme jako "kruciáty". Války ve znamení kříže, protože je vyhlašoval sám papež. Když ve středověku někoho označil za kacíře, šlo se po něm a události se pak daly do pohybu. 

Třicetiletá válka naše země také nešetřila. Je dobré připomenout, že v ní bojovala vojska katolické Ligy a protestantské Unie. V zemích Koruny české podle augšpurského míru platilo heslo "Cuius regio, eius religio" (Koho vláda, toho náboženství). A Habsburkové byli katolíci... Téměř všude, kam jsme přišli a byl tam nějaký výklad, jsme slyšeli, že oblastí prošla švédská vojska a výsledkem byly vypleněné vesnice. A co uměleckých děl bylo ztraceno a odcizeno, nejsnáze to vidíme ve Valdštejnské zahradě v Praze. Kolik fotek tam vzniklo, ale jestlipak si návštěvníci fotí i tabulky, kde je napsáno, že sochy byly v roce 1648 odvezeny švédskými vojsky a spolu s jinými sochařskými díly přemístěny do zahrad královského paláce v Drottningholmu? U nás je nahradily kopie. I známá "Ďáblova bible" zmizela. 

Přesto jsem loni mohla číst toto: 

"Během svého tažení Švédové obsadili řadu měst včetně Prahy a obléhali Brno, které se jim však dobýt nepodařilo. Jejich vpád přinesl značné hospodářské a sociální škody. Ničili majetek i obilí, a v důsledku násilí a epidemií, které švédská armáda přinesla, zemřely stovky tisíc lidí.... Významným přínosem švédské okupace pro české země bylo také to, že se Švédové snažili vytvořit kultivovanou společnost. V mnoha městech založili školy a podporovali umění a kulturu. Kromě toho se švédská okupace také projevila v rozvoji obchodu a výměny zkušeností s vyspělými zeměmi, což později pomohlo v rozvoji české ekonomiky." Autor Daniel Kupšovský

Ten článek měl název "Švédská okupace v českých zemích byla i přínosná". Na tomto příkladu vidíte, jak se hodnocení dějin po čase mění, oni se tu vlastně kultivovaně chovali a vyměňovaly se zkušenosti. 🙆

Ani v době nástupu Marie Terezie jsme tu neměli klid, protože osm let válčila a bojovala o své právo na korunu a o Slezsko. Kolik peněz, stavebního materiálu a lidské práce bylo tehdy vynaloženo na obranu... Dokladem je pro návštěvníky z Čech pevnost Josefov v Jaroměři, nám tady na Moravě Olomouc dodnes připomíná, že to kdysi bylo vojenské město. Ztráta Slezska, z něhož nám zůstala jen malá část, je dokladem toho, že po válkách docházelo většinou k územním změnám. 

Proč se rozepisuji tak zeširoka? Hlavně proto, abychom zapřemýšleli, že vždy to byly velmoci (a nemuselo vždy jít o mocenské bloky), které točily kolem dějin a doplatili na to hlavně prostí lidé, kteří, pokud to ovšem přežili, si ty osobní vzpomínky na prožité hrůzy pamatovali do smrti. Moji rodiče byli za druhé sv. války školáky a víc o tom mluvila maminka. Nejen, že vzpomínala na tatínka (mého dědu), který bojoval za 1. sv. války v legiích na Sibiři, ona zažila bombardování Ostravy. 

Kolikrát vzpomínala, jak s kamarádkou běžely přes "vrchy" (místo, kde je dnes ostravský ústřední hřbitov), chodily totiž na Baranovec do školy a několikrát je tam zastihlo bombardování nebo střelba z letadel. A tak děti, s taškou na zádech, lehly do příkopu a se strachem doufaly, že je kulka mine. Do školy pak přiběhly vystrašené, zpocené a špinavé. Maminčina kamarádka mi to později potvrdila. 

V nedalekém Hranečníku, kde je dnes dopravní terminál, byl kryt ve skále, který dostal přímý zásah a maminka jako dítě viděla pak ty ruce, nohy a věci na stromech, pozůstatky po lidech, kteří se do krytu šli schovat. Jsou prostě věci, na které se nezapomíná. 

 

Ostrava přišla s projektem "Ostrava nezapomíná".  V dubnu byla exkurze po Ostravě, po stopách jedné z největších bitev na českém území – Ostravsko-opavské operace. Byly připomenuty dramatické dny jara 1945, zájemci prošli místy, která jsou spojená s boji, mohli vidět památníky a přiblížit si, jak vypadala Ostrava ve válečných letech. Rozklikněte:

 

Svobodu našemu městu přinesl útok rudoarmějců a jednotek 1. čs. armádního sboru směrem na československé Slezsko a severní Moravu. Útok byl veden obchvatem, protože se přihlíželo k tomu, že Ostrava a ostravsko-karvinská uhelná pánev jsou důležitým průmyslovým centrem a pro poválečnou obnovu Československa to chtěli zachovat. 

Při osvobozovacích bojích na přelomu dubna a května 1945 padlo zde přes 1500 rudoarmějců, vojáků 1. československé samostatné tankové brigády a civilistů. Někteří padli náhodou v posledních hodinách války, např. Jaroslav Vavruška padl při osvobozování Hrabové (část Ostravy) u mostu přes Ostravici 1. 5. 1945, když ukazoval cestu postupujícím rudoarmějcům. 

Jiří Grabovský byl studentem obchodní akademie a spolu s bratrancem V. Klockem byli zastřeleni 1. května 1945 při pokusu vypátrat a odhalit úkryt německých ostřelovačů na Salmě ve Slezské Ostravě.
(ze zdroje: Ostrava!!!) 

Ostrava byla osvobozena 30. dubna 1945 a tak na Slezskoostravském hradě 26. dubna proběhla vzpomínka a připomenutí 80 let od osvobození Ostravy. Dnes se na první část fotografií můžeme podívat. Začínáme věží Slezskoostravského hradu, k němuž lidé směřovali, ale vojenskou techniku a stany si návštěvníci mohli prohlédnout před hradem:

Pokračování