Sníh uprostřed léta

Letošní léto přineslo extrémní teploty a pro mnohé velké horko nebylo zrovna příjemné. Výkyvy klimatu zažívali i lidé v minulosti. Mnohé změny může způsobit přírodní jev v opačné části planety. Dnes se podíváme, jaké starosti prožívali lidé přesně před 210 lety. Bylo léto a lidé se chystali sklízet úrodu. Nečekaně napadl sníh, který zničil úrodu a následně pak lidé trpěli hladem, dost dlouho vůbec neviděli slunce...  

V roce 1815 vrcholily napoleonské války v Evropě. Toho roku také došlo k erupci sopky Tambora - největší v historii lidstva. Depresivní bylo i to, že následujícího roku kvůli přírodní katastrofě vůbec nebylo léto! 🙀 

 

 

Indonésie na mapě světa. První Evropané (Portugalci) tam přistáli v roce 1512 s cílem získat zdroje koření na Molukách: muškátový oříšek, hřebíček a kubébu. 

Sopečných erupcí v zaznamenané historii lidstva byla celá řada a nejčastěji se píše o sopce Krakatoa v r. 1883 v Indonésii. Přitom erupce Tambory byla 10x silnější a není tak známá, prý proto, že to bylo před vynálezem telegrafu.

Základní údaje:

 

Sopka Tambora

• na ostrově Sumbabwa v Indonésii
• kdysi měřila 4300 metrů, po mohutné erupci v roce 1815 přišla o většinu svého vrcholu
• nyní má výšku asi 2851 metrů
• v letech 1880 a 1967 menší erupce, v letech 2011, 2012 a 2013 zvýšená seismická aktivita

Počátkem dubna 1815 se probudila indonéská sopka Tambora a začala chrlit sopečný materiál. V Indonésii je velkých sopek hodně, lidem se to zdálo běžné. První exploze byly na ostrově slyšet večer 5. dubna. 10. dubna nastala erupce, při níž celá horní část sopky zmizela, sopečný materiál se dostal do výšky 44 kilometrů a zvuky výbuchu byly slyšet na vzdálenost 2700 kilometrů. Podle vulkanologů je erupce Mount Tambory největší a nejničivější sopečnou událostí v zaznamenané historii!

Následky mohutné erupce byly dalekosáhlé. V příštích letech kvůli výbuchu sopky zemřely statisíce lidí.

Na celém světě byla zvláštně zbarvená obloha. Obrazy malířů zachytily nezvyklou nebeskou podívanou. Zvláštní atmosféra inspirovala různé umělce - právě v těchto letech vznikl původní námět pro příběh Frankensteina či příběhy o upírech.

 

 

Obraz Williama Turnera. Na obrazech z r. 1815 se často objevovala žlutě zbarvená oblaka. (zdroj Deník)

Roku 1816 byly na celé planetě extrémy počasí, které následně vyvolávaly chudobu, hlad a nemoci. Na celé planetě poklesla průměrná teplota. Neobyčejné ochlazení známé jako „rok bez léta" v roce 1816 postihlo velkou část severní polokoule. Části světa jako západní Evropa a východní oblast Severní Ameriky byly zasaženy hustým sněžením a ničivým mrazem v červnu, červenci a srpnu. Chladné počasí vedlo v těchto oblastech k neúrodě a hladu!

  

Letní teploty roku 1816. V květnu  se Severní Amerikou prohnala sněhová bouře, která pokryla sněhovou pokrývkou USA a Kanadu a zničila veškerou úrodu. V kanadském Québecu v té době napadlo 30 cm sněhu. Po několika týdnech se na mnoha řekách a jezerech objevil led.

V Americe se kvůli špatné úrodě lidé z postižených oblastí přesouvali více na západ, kde bylo zemědělství zasaženo méně. Investice vložené do zemědělství se americkým podnikatelům vůbec nevracely.

Ještě horší to bylo v Evropě. V letech před výbuchem sopky tam probíhaly napoleonské války, které vyvrcholily právě v roce 1815. Francouzský císař Napoleon byl poražen u Waterloo dva měsíce po erupci Tambory. Všude, kudy prošli vojáci a kde se bojovalo, byla chudoba, nemoci a nedostatek jídla. Kombinace neúrody v roce 1816 a Napoleonovy expanzivní politiky způsobila lidem katastrofický stav. 

Lidé strádali také na území Velké Británie. V létě 1816 pršelo v Irsku nepřetržitě osm týdnů. Brambory se neurodily, po hladu přišly nemoci a hladomor. Koncem roku 1816 vypukl v Irsku tyfus, který zabil tisíce lidí a v několika příštích letech se epidemie přehnala přes celé Britské ostrovy.

Nejpostiženější přesto zůstávala oblast dnešní Indonésie a okolních zemí. Po erupci v celém regionu ještě několik týdnů pršel popel. Zdroje sladké vody byly kontaminovány. Umíraly celé lesy, uvadala úroda. Odhadem na Sumbabwě a sousedním Lomboku erupce zabila 90 tisíc lidí, většina však zemřela hladem. Obrovský mrak sulfátových plynů, které Tambora vyvrhla do atmosféry, zpomalil vývoj indického monzunu, největšího meteorologického systému na světě, na následující dva roky.

 

Bengálský záliv je největší záliv na světě.

Sucho způsobené erupcí vytvořilo podmínky k šíření nového a smrtícího kmene cholery. Nejprve sucho, pak pozdní mimosezonní záplavy – změnilo se klima v Bengálském zálivu. Bakterie cholery zmutovala do nového kmene. Protože imunitní systém místních obyvatel se novému kmeni nedokázal bránit, rozpoutala se epidemie. Cholera se rozšířila po Asii a nakonec po celém světě. Na konci století se počet obětí bengálské cholery pohyboval v desítkách milionů.

Sopka stále zůstává aktivní...

 Video s českým komentářem:

 Video pro anglicky mluvící čtenáře:

 

 zdroj: YouTube, denik.cz, encyklopedie Britannica, Wikipedie