Z dovolené: Národní přírodní rezervace Čertoryje

K první letní dovolené jsme si vybrali Bílé Karpaty. Nemusíme jezdit příliš daleko, protože neplatí, že jen daleko je krásně. U nás je dost míst zajímavých a krásných. A nepoznaných. A to by v tom byl čert, abychom něco nevybrali! A on opravdu zapracoval, jedním z navštívených míst jsou i Čertoryje. 😃

 

Věděli jste, že jedno z nejvýznamnějších evropských nalezišť volně rostoucích orchidejí v Evropě se nachází zrovna v Bílých Karpatech?

Na kopcích mezi Tvarožnou Lhotou, Malou Vrbkou a hranicí se Slovenskem roste i několik tzv. endemitů, to je třeba vysvětlit. Endemit je organismus, který vznikl a je rozšířen jen na určitém omezeném území a jinde se nevyskytuje. V úvahu se bere pouze přirozený výskyt, ne že ho někde zasadíte. 

Z mnoha druhů uvedu rozrazil latnatý, který je pozůstatkem luk po skončení doby ledové. Nejblíže pak roste v Burgundsku a v Maďarsku.

Už na první pohled to není úplně typická krajina. Na těchto loukách jsou k vidění solitérní duby, které jim dávají zajímavý vzhled. Stáří některých stromů hodně přesahuje sto let a ty nejstarší pamatují kosce (tak se jim tady říká) z dob Marie Terezie (18. st.). Solitérní dřeviny uvidíte i na fotografiích, jsou to osaměle rostoucí stromy, případně keře, takže to může být i nízký podrost. Historicky stávaly na hranicích pozemků, v terénu se podle nich můžete orientovat.

Zajímavý je název Národní přírodní rezervace - Čertoryje. Je to asi 325 ha rozlehlá oblast orchidejových luk. To pojmenování vytvořili kdysi dávno pověrčiví lidé, kteří připisovali nevysvětlitelné jevy čertům. Musíte to číst jako: Čertoryje = čert to ryje. 😎

V případě těchto luk si lidé všimli, že bývaly často během noci rozryty do zvláštních nesouvislých brázd, což se v této oblasti čas od času objevuje doposud. Tehdejší kosci (sekáči trávy, kdyby někdo nevěděl) a pastevci šířili zvěsti, že tyto louky po nocích rozrývá čert v marné snaze najít bránu do pekel, která mu zůstala zavřená a on tak věčně bloudí po tomto česko-slovenském pomezí. Bujná fantazie, že?

Ve skutečnosti se může jednat o stopy po divočácích, kteří hledají potravu. Po pravé příčině jsem pátrala, já se s nějakou povídačkou nespokojím. 

Podstatou je zvláštnost geologického podloží této části Karpat. Tady se střídají různě silné vrstvy dvou i více druhů usazených hornin, nejčastěji jde o pískovce a jílovce. Vlivem gravitace, a když jsou nasáklé vodou, pak tady dochází k lokálním sesuvům půdy, které už na svědomí čerti nemají. 😉 Vypadá to asi takto:

 

 

V Čertoryjích roste na 20 druhů orchidejí a celková druhová rozmanitost v některých místech dosahuje až 133 druhů na 100 m², což je podle znalců nejvíce v ČR a patří k nejvyšším hodnotám v celé Evropě. Člověk svou činností přeměnil původní lesostep na louky s častým výskytem solitérních dubů. 

Tyto louky jsou zpravidla jednosečné, tedy ke kosení dochází jen jednou za rok, v době, kdy se stihne většina druhů již vysemenit. Kosení navíc nikdy neprobíhá naráz, ale takzvaně mozaikovitě.  

 

Nejkrásnější jsou tyto louky v květnu nebo červnu, kdy nejvíce druhů rostlin vykvétá a louky jsou nejbarevnější. My jsme sem přijeli v červenci, ale i tak jsme si pobyt v krajině užili. 

 

  

Naše vycházka začíná nedaleko vodní nádrže Lučina, kterou jsem představila minule, a tady začíná Naučná stezka, která má krásný název - Orchidejová. 

 

  

Trasa vede stále do mírného kopce, převýšení je 151 m, se zastávkami pro focení a pozorování krajiny to zabere nejméně 1,5 hod.

Informační tabule jsou upozorní i na druhy, které lze pozorovat. Posezení s ohništěm je pod kopcem.

 

Vzhůru k praloukám za poznáváním přírody.

 

 

 

  

Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) je vytrvalá bylina z čeledi zvonkovitých.

 

 

Lnice květel (Linaria vulgaris) je léčivá rostlina z čeledi jitrocelovité. 

 

Perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), pro nějž Bílé Karpaty představují severní hranici jeho rozšíření. Rodové jméno vystihuje perleťové skvrny na rubu křídel motýla.

 

 

 Okáč bojínkový (Melanargia galathea) je středně velký motýl z čeledi babočkovitých. 

 

  

Zvonek klubkatý (Campanula glomerata) obvykle kvete od června do září. 

 

  

Kopretina (Leucanthemum) je rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých, v ČR přirozeně rostou tři druhy.

 

 

Naše cesta pokračuje dál na Vojšické louky, ale o tom někdy příště. 

 

Na závěr aktuální pranostika: 

 "Moc hub srpnových - moc vánic sněhových."