Z dovolené: Aj vy lúky Vojšice, šak ste pěkné velice...

V závěru léta navštívíme krásnou lokalitu - Vojšické louky. Při ubytování v hotelu se můžeme toulat i po loukách, časové rozvržení si určujeme sami, ne jako na zájezdě. Název je z lidové písně, protože jsme v kraji, kde se ctí folklór a lidé si zpívají. Článek navazuje na Národní přírodní rezervaci Čertoryje. 

 

Vojšické louky jsou součástí NPR Čertoryje v okr. Hodonín. Písničku jsem objevila na tabuli V kraji lučních kosců:

Pěsnička
Aj vy lúky Vojšice, šak ste pěkné velice
za rosenky zrána, za rosenky zrána!
Dyž vám kvítí rozkvěte, potom čekat budete
vrbeckého pána, vrbeckého pána.

Aj vy lúky zelené, rozmarýnem pletené,
budeme vás žíti, budeme vás žíti.
Až ťa půjdem lúčko žít, možeš se mnú milá jít,
natrhám ti kvítí, natrhám ti kvítí.

 

Mnohé si lze přečíst na informačních tabulích:

 

 

Na Vojšických loukách rostou solitérní duby, lípy, oskeruše a vzácné luční byliny. V rezervaci  jsou tisíce roztroušených stromů a keřů. Je třeba zdůraznit, že za touto zvláštností je činnost člověka. Od pozdního středověku se území postupně odlesňovalo, louky se kosily a spásal je dobytek. Ponechané stromy sloužily nejen jako zdroj dřeva, také jako orientační body, ale i jako hranice pozemků a byla to ochrana proti sesuvům půdy. Však nedaleké Čertoryje = čert to ryje, jsou důkazem místních sesuvů půdy. Správné kosení je tam důležité pro přežití bylin a rostlin a také hmyzu.

 

 

Na výřezu z mapy je vidět, mezi kterými obcemi jsou Vojšické louky. Je to u hranice se Slovenskem.

  

Dřevěná socha prstem ukazuje na Vojšické louky, ale také tu bývala dávno zaniklá středověká vesnice v lokalitě označované Vojšické louky/Zbrodek. Je to vymezeno návršími Výzkum, Panský les, Kobyla, Bílá studna, Čertoryje. V roce 1969 tu byly náhodně objeveny stopy po osídlení, bohužel už orbou porušené sídelní objekty. 

Je škoda, že se o této zaniklé středověké vesnici vlastně nic neví - kdy vznikla nebo proč zanikla a není známo ani její jméno. Podle lidového vyprávění u nedalekého Zbrodku údajně kdysi stávala rozsáhlá dědina s kostelem, mlýnem a dvorem zvaná Vojšice. Je to sporné, chybí písemné prameny. Jedinou písemnou zmínku o Vojšicích obsahuje privilegium uherského krále Ondřeje II. z r. 1217 - "... až k počátku potoka Vojšice směrem na východ...". Vojšice tu však označují potok. 

Jediným dokladem je archeologický materiál - keramické zlomky, mazanice, kusy kovových nástrojů. Keramika byla datována na konec 12. a poč. 13. století, další věci jsou z přelomu 13.-14. století. Areál zaniklé vesnice zabírá plochu 700x50-60 metrů. Mohla být založena během první vlny kolonizace, mohla to být kolonizace vedená velehradským nebo vizovickým klášterem nebo některým panským rodem. Zánik na konci 14. století mohla způsobit domácí válka mezi markraběcími bratry Joštem a Prokopem, ale to jsou jen úvahy.

 

 

 

 

 

 

 

Malíř Moarch Miško Eveno nar. 7. 11. 1934 ve Francii, zemřel v červnu 2014. Učarovala mu tradice lidového umění na Moravě, kterou s osobitým viděním a svérázným humorem dokázal ztvárnit ve svých obrazech. Je autorem Vojšických madon, tu vpravo vytvořili kamarádi rok po jeho smrti jako vzpomínku na Miška. Francouz a zabýval se malováním slováckých žuder. 👍 Vyšla o něm kniha - Jiří Jilík, Miško Eveno: Byl jsem tu s vámi rád.

 

 

 

 

 

 

 

  

Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) je jedovatá bylina z čeledi pryšcovitých.

 

  

Šalvěj luční (Salvia pratensis) je modrofialově kvetoucí léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.

 

Vstavač mužský (Orchis mascula) je z rodu vstavač (Orchis). V Česku je chráněna jako silně ohrožený druh.

 

Zvonek rozkladitý (Campanula patula) je z čeledi zvonkovité (Campanulaceae). 

 

 

Černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum) je z druhu poloparazitického rodu černýš.

 

Trýzel vonný (Erysimum odoratum) je žlutě kvetoucí bylina, květy v podvečer příjemně voní. 

Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) je vzácná vstavačovitá bylina, nejrozšířenější je právě v Čertoryjích. 

Pcháč panonský (Cirsium pannonicum) patří mezi ohrožené pcháče. 

 

 

Okáč bojínkový (Melanargia galathea) je motýl z čeledi babočkovitých.
 

  

Perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), Bílé Karpaty jsou pro něj severní hranicí rozšíření.

 

  

Hlemýžď má žlutohnědou, tmavě hnědou nebo bílou schránku s tmavými pásky. V přírodě se dožívá přibližně šesti let. U mladých hlemýžďů má ulita tmavě hnědou nebo žlutohnědou barvu, stárnutím hlemýždě je barva stále světlejší.