„Všude je chleba o dvou kůrkách“, „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej“,
„Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se s lidmi“ a také to biblické "Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem".
Bylo považováno za hřích vyhodit chléb nebo si ho nevážit. Dokonce i
drobky, které spadly na stůl nebo na podlahu, se měly sebrat a jíst. A
odmítnout nabízený chléb bylo nepřijatelné. Od dětství se děti
učily vážit si chleba. Nesměly si s ním
hrát a krmit zvířata chlebem připadalo v úvahu pouze v úrodných
letech.
16. říjen je Světovým dnem chleba a pečiva. Svátek základní lidské potraviny vyhlásila k 16. říjnu 1945 Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) jako den boje proti hladu. Už celých 80 let se světový den chleba připomíná v řadě zemí, včetně ČR.
Je to oslava práce pekařů i mlynářů, protože pracují s moukou a jsou tím užiteční pro lidstvo už od dávnověku. Vytvořila jsem článek, protože chléb je základní potravina už po tisíce let a také symbol
života. Má totiž tak optimální složení, že pouze o chlebu a vodě
vydrží lidský organismus poměrně dlouhou dobu.
V článku o chlebu nechci jen jmenovat druhy chleba, které můžeme v našem okolí koupit, např.: Kmínový, Havíř, Horal, Podmáslový, Kovář, Domaslavický, Žermanický, Lomná ... Nechci také rozvířit diskusi o kvalitě chleba.
Moje babička vždy při cestě "do města" šla koupit chléb do Slezských mlýnů nedaleko obch. domu Horník a tehdy mi hodně chutnal tzv. "výražkový", který byl v Ostravě k dostání a byl velmi oblíben. Stačilo pomazat máslem a posypat pažitkou nebo cibulkou, hmm... No a pomazaný na podzim husím sádlem z chovu domácích hus, to byla pochoutka. Kdybych neochutnala, také neuvěřím, ale už by nejspíš i žlučník protestoval. ... Znáte výražkový chléb? V Čechách se mu říkalo "vejražkový", ale já jsem ho v obchodě léta neviděla. Hledala jsem na internetu a našla jsem recept na výražkový chléb - klikněte ZDE.

Za mladých let babička dávala péct chleba do hornické pekárny, mimochodem ta pekárna se na Hranečníku dodnes zachovala! A tady začíná moje osobní vzpomínka, myslím, že je dost originální. Hranečník je dnes součástí městského obvodu Slezská Ostrava:
Dříve na Hranečníku stával Důl Jan Maria, říkalo se jáma. Informace mám, tady fáral můj dědeček. Cihlová budova vpravo kdysi sloužila jako ředitelství dolu, jak vidíte, je zachována a dnes je tam restaurace a vinárna, vzadu je Hotel Jan Maria.
Dodnes se zachovala hornická pekárna na Hranečníku, kam kdysi dávno chodívaly hornické ženy z kolonie péct svůj chleba. Ve slaměnce donesly nakynuté těsto, tak to vyprávěla babička. 😘 Totiž, nezapomínejme, že každý havíř si na šichtu musel denně nosit svačinu a namazaný chléb byl asi nejčastější.
Dnes stojí osamoceně, ale kdysi byla ta pekárna mezi domy. Stávala tu kolonie, která později zmizela a jako památkový objekt zůstala jen pekárna.
Můžeme vstoupit dovnitř a trochu představit si to. Na bočních stěnách je pár fotografií a naučných tabulí. V úzkém prostoru se nefotí zrovna dobře. Možná se podaří načíst QR kód:
Rozklikněte a můžete přečíst. Důl byl pojmenován Jan Maria podle jména majitele Johanna Nepomuka Marii hraběte Wilczka.
A teď malé překvapení: Víte, že malý Vašík Havel jezdil na prázdniny k dědovi na Hranečník? Je pravděpodobné, že moji prarodiče znali dědečka pana Vavrečku, v té kolonii se totiž znali všichni.
Na fotografii vpravo Václav Havel sedí uprostřed na lavičce s bratrem a svým dědou Hugo Vavrečkou. I tohle se dočtete v hornické pekárně chleba na Hranečníku. 😉
Babička také vzpomínala na
pekaře p. Pruska, který byl ochoten ženám z Hranečníku upéci chléb, pokud to nešlo v hornické pekárně. Pekl poté, co dopekl svoji várku chlebů a měl
rozpálenou pec.
Na závěr pohled do historie chleba:
V současné době se v ČR vyrábí podle podílu mouky chléb pšeničný
(minimálně 90 % pšeničné mouky), chléb žitný (minimálně 90 % žitné
mouky), chléb žitnopšeničný (více než 50 % žitné a více než 10 %
pšeničné mouky), chléb pšeničnožitný (více než 50 % pšeničné a více než
10 % žitné mouky), chléb celozrnný (minimálně 80 % celozrnné mouky),
grahamový (z celozrnné mouky zbavené klíčku), chléb vícezrnný (minimálně
5 % vícezrnných obilnin) a chléb speciální (minimálně 10 % speciálních
plodin – olejnin, luštěnin, zeleniny, brambor apod.).
zdroj:www.svetovydenchlebaapeciva.cz
Na výražkový chleba nezapomenu. Mamka prodávala v Horníku a ve Slezských mlýnech nakupovala. Když jí to nevyšlo, poslala pro chleba mě. Já jsem nějak měla problém s tím názvem, styděla jsem se chtít výražkový, obvykle jsem donesla obyčejný. Nikdo mi nevysvětlil, co ten název znamená a já jsem si představovala kdovíco. No, vyrůstali jsme bez internetu 😄 Zdraví Eva z Ostravy
OdpovědětVymazat