Kaleidoskop podle Hanky : Perla Slezska

Za pozoruhodnými památkami nemusíme jezdit stovky kilometrů, přitom se také snažím něco dozvědět. V listopadu byl naším cílem Šenov. Z dálky si všimnete lesknoucích se zlatých věží, ale kromě návštěvníků bohoslužby ho zná asi málokdo. Dnes si společně prohlédneme šenovský kostel. 👪

To je "Perla Slezska".

Kostel Prozřetelnosti Boží v Šenově bývá nazýván barokní perlou Slezska. Jeho základní kámen byl posvěcen 8. listopadu 1764 (jestlipak to datum hrabě Skrbenský nevybral záměrně?) a za necelý rok byla stavba dokončena. Samozřejmě, pak se pracovalo na výzdobě. Opět budu připomínat rod Skrbenských, o kterém byla už zmínka v minulém článku. Skrbenští vládli na svém panství od 15. stol. déle než 300 let. Na tehdy malou obec postavili překvapivě velký chrám.

Sídlili na zámku, ten už neexistuje, tak se projdeme po zámeckém parku kolem bývalého šlechtického sídla. Park tu vznikl na konci 17. století, můžeme si představit, jak se zde procházela šlechta a určitě sem zajížděly parádní kočáry hostů. Jediným hmotným dokladem původního areálu je barokní kostel, který se svou okázalostí odlišoval od jiných vesnických kostelů.

A proč tuto stavbu nechal Karel František Skrbenský, který jako první člen tohoto rodu přestoupil na katolickou víru, postavit? Pro lepší pochopení, bylo to pobělohorské období a pro šlechtice bylo "lepší" změnit víru a chytit vítr. Kdo ho nechytil, přišel o majetek a měl problémy. Proto mě napadlo, jestli posvěcení kostela právě 8. listopadu také nesouvisí s tím správným "větrem" = datum bitvy na Bílé hoře. 😉

Tento žulový monument vedle kostela představuje Prozřetelnost Boží. Součástí výzdoby kostela jsou čtyři kamenné náhrobníky pánů Skrbenských z Hříště:

Jednou z pohnutek, které vedly Karla Františka Skrbenského k vystavění tohoto kostela, byla i nešťastná nehoda, kterou způsobil, když kočárem přejel 3leté dítě. Možná také proto prý všechny účty za oltářem spálil a dodnes nikdo neví, kolik jej výstavba tohoto monumentálního kostela stála. Jo, kdyby vždy takto svědomí úřadovalo... Stavět se začalo v r. 1764, kdy nový kostel nahradil původní dřevěný kostel, ze kterého pravděpodobně pochází tento obraz P. Marie s Ježíškem:

Vnitřní délka kostela je 28 m a šířka 14 m. Na výrobu oltáře byl použit i carrarský mramor z Itálie, který je považován za nejkvalitnější. Skrbenský tedy na výzdobě interiéru nešetřil. Pozval významné umělce - sochařské mistry Johanna Schuberta a Antonína Stanettiho, dále malíře Jana Jablonského. Schubert pocházel z Lipníka nad Bečvou a učil se u vídeňských sochařů, možná na akademii. Byl ve své době velmi zaměstnaným sochařem a jeho díla najdeme např. v kostelech v Krnově, Příboře nebo v Opavě (Kostel Nanebevzetí P. Marie). Nejčastěji tvořil kazatelny, oltáře, křtitelnice.

Jan František Jablonský pocházel z Rychnova a byl to barokní malíř a freskař. Na klenbě chrámu nechal zobrazit trojúhelník s okem a k tomu latinský nápis „Oculus Domini Prospiciena" což znamená „Oko Boží Prozřetelnosti".

Velmi vzácné jsou i zdejší varhany. V r. 1904 významná varhanářská firma Rieger z Krnova zrekonstruovala varhany do původní barokní skříně a nyní je můžeme vidět tak, jak vypadaly před 300 lety. Mají 2963 píšťal. Zvuk varhan při slavnostních bohoslužbách v 18. století doplňovaly nejen housle, ale i dobové tympány (kostelní bubny).

Zvláštností celé stavby je i její směrování v ose východ - západ. Stalo se tak údajně na přání majitele panství Karla Františka Skrbenského. Chtěl ze zámeckých oken vidět krásné průčelí kostela, jak to představuje obrázek. Porušil zavedená pravidla, protože tento kostel má oltář na západní a vchod na východní straně. U většiny kostelů tomu bývá právě naopak.

Dalším prvkem, který bychom u jiných kostelů těžko hledali, je schodiště ze zámecké zahrady, říká se mu empora. Tento zvláštní vchod na panskou oratoř si vymínila snacha Karla F. Skrbenského hraběnka Antonie Podstatská z Prusinovic, protože podle legendy byla velmi pyšná a štítila se sedláků "fuj, sedláci smrdí". Proto nechtěla s nimi chodit hlavním vchodem. Bohoslužeb se tak účastnila odděleně od prostých obyvatel Šenova v panské oratoři. Nezapomeňme, že tehdy to byli jejich poddaní, kteří na ně pracovali.

Dnes oratoř ukazuje portréty příslušníků panství Skrbenských včetně hraběnky a jejího manžela Otty Amadea. Zachoval se jediný obraz hraběnky s miskou, trychtýřkem a zvonečkem. Možná tyto věci něco znamenají.

Jedna z místních legend se váže k osobě krásné hraběnky Antonie Podstatské, kdy se jí na jedné z prvních mší objevila nad hlavou přízračná ruka ukazující na ni prstem. Zanedlouho zemřela a říká se, že její tělo brzy začalo tak zapáchat po hnoji, že musela být co nejdříve pohřbena. Antonie Skrbenská zemřela mladá, bylo to při mši 17. srpna roku 1773 ve věku 41 let.

Ovšem, u křtitelnice je tabulka s textem, který výše napsanému protiřečí, protože kostel patřil Skrbenským:

Oltář je opraven a při bohoslužbách ho přikrývá Talit, což je židovský modlitební plášť, který má na čtyřech rozích tzv. cicit = třásně neboli střapce. Celkem je na třásni 5 uzlů a společně s počtem 8 nití a číselnou hodnotou slova cicit (600) dává dohromady číslo 613, což je celkový počet přikázání Hospodina, která mají Židé dodržovat. 5 uzlíků na třásni má připomínat 5 knih Tóry. 4 třásně jsou čtyři světové strany, které obklopují člověka. 8 nití na třásni má připomínat osm tělesných orgánů, které nejčastěji ponoukají člověka k přestoupení: oko, ucho, ústa, nos, ruka, noha, srdce a pohlavní orgán. Celkový počet 32 nití, z nichž jsou tvořeny třásně ve čtyřech rozích oděvu, poukazuje na numerickou hodnotu hebrejského slova důstojnost, což vyjadřuje, že plnění Tóry zajišťuje člověku důstojnost Boží... (zdroj: farář řk. farnosti Šenov)

Perla Slezska dokazuje, že i ve Slezsku najdeme zajímavé památky! 😎