Pod pěti olympijskými kruhy: Jak to bylo v Chamonix?

Probíhající XXV. zimní olympijské hry nabízejí možnost zavzpomínat, jak se zimní sporty prosazovaly. Uběhlo už více jak sto let od doby, kdy 25. ledna 1924 začaly ve francouzském Chamonix vůbec první zimní olympijské hry. 

 

Do Chamonix přijelo soutěžit 258 sportovců, z toho 13 žen ze 16 států v pěti druzích sportu: v jízdě na bobech, krasobruslení, ledním hokeji, lyžování a rychlobruslení. Každá olympiáda má své hrdiny a tehdy se jimi stali norský lyžař Thorleif Haug a finský rychlobruslař Arnold Thunberg. Oba získali po třech zlatých medailích. Československou výpravu tvořilo 27 sportovců, které vedl Vítězslav Pavlousek. Nejlépe se umístil krasobruslař Josef Slíva na čtvrtém místě, hokejisté byli pátí a překvapili lyžaři, kteří byli schopni obstát v konkurenci skandinávských závodníků.

 

 

Vraťme se do roku 1924. Tehdy se v Paříži konaly letní OH, proto i zimní část byla svěřena Francii. Bylo vybráno Chamonix - městečko na úpatí nejvyšší evropské hory Mt. Blanc. Jedním z hlavních důvodů pro místo konání her bylo vybudované vlakové nádraží, které umožňovalo divákům dostat se na sportoviště. I tak byla tato akce ve srovnání s Paříží velmi skromná. Jak bylo uvedeno, sportovců přijelo 258 ze 16ti zemí (14 evropských + USA a Kanada). Žen bylo třináct a byly pro ně jen krasobruslařské soutěže. Také počet diváků na jednotlivých závodech byl ve srovnání s dneškem velmi nízký - většinou pár set, maximálně několik tisíc. Zimní sporty ve srovnání s letními před sto lety dost zaostávaly, s výjimkou hokeje a krasobruslení.  Původně se tato zimní akce jmenovala Týden zimních sportů. Teprve o rok později na kongresu MOV v Praze byla už "loňská událost" dodatečně prohlášena za první zimní olympijské hry. Týden zimních sportů jako 1. olympijské hry byl oficiálně uznán až na 24. zasedání MOV v Lisabonu.

 

 

Každá olympiáda má své vítěze, hrdiny a zajímavosti. Do sportovní historie se zapsal americký rychlobruslař Charles Jewtraw, který vyhrál sprint na 500 metrů a stal se vůbec prvním zimním olympijským vítězem.

 

 

Ch. Jewtraw - historicky první nositel zlaté medaile na ZOH. Dožil se 95 let. 

Přitom kariéru už ukončil, ale nechal se přemluvit, aby do Chamonix odjel reprezentovat. Evropský způsob soutěžení byl pro něj ve všem nový. Závodilo se na trati 500 metrů (byl zvyklý na 440 yardů, tedy zhruba 400 metrů). Dále tam chyběl i v Americe populární hromadný start a pravidelně se střídaly dráhy, on se to učil až na místě. Přesto na nejkratší vzdálenosti uspěl.

Soutěž bobistů zase ještě neměla dvoučlenné posádky. Závodilo se ve čtyřbobech, ale tým mohl nasadit i pět závodníků najednou, což využila například bronzová Belgie – na oficiálním plakátu.

 

Někdy si osud se sportovci zahrál, o tom svědčí kuriózní průběh závodu ve skocích na lyžích. Tehdy se soutěžilo pouze na jednom můstku, a bronzovou medaili si odvezl Thorleif Haug z Norska, fenomén běžeckých tratí i závodu sdruženého. Těsně za ním skončil 36letý krajan Anders Haugen, který však reprezentoval USA, protože tam žil. Tohle pořadí platilo příštích padesát let. Pak jeden skandinávský sportovní historik při procházení dokumentů ze závodu zjistil, že rozhodčí Haugenovi špatně sečetli skóre. Ve skutečnosti získal o 0,095 bodu víc než Haug. MOV námitku uznal a 85letý lyžař se tak v září 1974 dočkal satisfakce i opožděné medaile!

 

Thorleif Haug na 1. ZOH v Chamonix získal tři zlaté medaile v bězích na 18 a 50 km a v severské kombinaci (dříve závod sdružený). Navíc byl na těchto hrách čtvrtý ve skoku na lyžích. První lyže mu vyrobil otec truhlář, aby na nich mohl i skákat. 

Štěpán Hevák, náš reprezentant v běhu na lyžích.

Možná si i vy pamatujete jméno některého sportovce z té doby, já si pamatuji jen Sonju Henie, o které jsem už v minulosti četla články a nejspíš mi o ní něco řekla maminka. I současné olympijské vítěze si za sto let stěží bude někdo pamatovat... Sonja jako 11letá dorazila do Chamonix, reprezentovala Norsko v soutěži krasobruslařek. Závodnic bylo tehdy jen osm a Sonja byla poslední, ale jako dítě na ledě se stala miláčkem fanoušků. Tisk ji nazýval slečna Hopla, protože při pádu na počátku své volné jízdy zvolala „hopla“ a začala jízdu znovu od začátku. Vítězka pak pronesla: „S dětmi nezávodím!“ Za pár let se děly věci... 

 

Tehdy zvítězila Herma Szabóová, rakouská krasobruslařka, která závodila individuálně i v tanečních párech. Pocházela z krasobruslařské rodiny a spolu se Sonjou H. je považována za průkopnici krátké sukně v krasobruslení.

 

 

Krasobruslařská legenda Sonja Henie (1912-1969). Třikrát vyhrála olympijské hry - v letech 1928, 1932, 1936, desetkrát vyhrála světový šampionát a šestkrát mistrovství Evropy.

 

 

S.H. při tréninku ve Svatém Mořici r. 1935. Při návštěvě Prahy ji pak český mistr Slíva učil dlouhé a rychlé piruety.

 

 

Sportovní úspěchy v kombinaci s oslňujícím půvabem jí otevřely cestu do Ameriky, kde ve 30. a 40. letech zářila jako úspěšná hollywoodská herečka i obdivovaná sólistka v ledních revue. V té době bylo nezvyklé bruslit v tak krátké sukni a ukazovat stehna, proto si vzala "kraťásky" a kostým měla lemován kožešinkou.

Nakonec velmi populární hra u nás, ale vše vznikalo s problémy: v nově vzniklé republice se Československý svaz hockeyový rozštěpil na sekci pozemní a lední, čímž vznikl Československý svaz kanadského hockeye. K tomu se přidalo pletichaření Sparty a Slavie, které hrozilo, že hokejový tým do Chamonix vůbec neodletí. Nakonec byl sestaven výběr, ale bez rebelujících sparťanů. Tím bylo hokejové mužstvo na olympijském turnaji výkonnostně slabší a věkově nejstarší (průměr 31 let). 

Hned v prvním utkání s Kanadou prohráli 0:30! První gól dostali v páté vteřině a po pěti minutách byl stav 0:5. Sice se nečekalo, že by s Kanadou mohli uspět, ale taková porážka byla zdrcující. Ovšem, abychom si nemysleli, že jen naši na Kanadu nestačili. Tým Švédska s Kanaďany prohrál 0:22 a Švýcarsko dokonce 0:33. Kanada byla reprezentována amatérským mužstvem Toronto Granitas a základní skupinu vyhrála se skóre 85:0. Na celém turnaji dostala jen tři branky - dvě s Velkou Británií a jednou s USA. Evropa se v té době teprve "učila" hrát hokej.

 

Na závěr pohled na olympijské kluziště v Chamonix 1924:

 

zdroj: Wikipedie, idnes.cz, horolezeckaabeceda.cz, olympijskytym.cz