Vzpomínka na dávné žně

Dnes zavzpomínáme na doby, kdy se nesklízelo pomocí strojů a techniky. Pro naše předky žně bývaly důležitou událostí pro celou vesnici. V jednom z článků jsem psala, proč hlavní prázdniny mají děti a studenti právě v červenci a srpnu. Císařovna Marie Terezie totiž i při zavedení povinné školní docházky chápala, že v době polních prací by rodiče děti do školy neposílali. Každý pomáhal na poli. 

Proto její syn - císař Josef II. jednu ze svých reforem věnoval vyhlášení letních velkých prázdnin, protože sklizeň znamenala přežití vesnických rodin a při žních musely pomáhat i děti. 

Už koncem června hospodáři vycházeli na pole pozorovat širé lány obilí, které zlátlo a pak ve stodole chystali místo k uložení nové úrody.  Když pak svatá Markyta hodila srp do žita (13. července), nastal v každém hospodářství ruch. Naklepávaly se kosy, brousily se srpy, spravovaly se hrábě a na mlatě i ve stodolách se uklízelo. 

 

 

Pantáta si na žně najímal žence statných postav, kteří pak časně zrána, když byl ještě chládek, vyšli na pole, kde se vlnily zlaté klasy. Kosy sekáčů doprovázely i písně, lidé si při práci zpívali. Muži sekali v rozhalené košili se širákem na hlavě proti slunečnímu úpalu. K polednímu se už projevila únava, přesto se snažili, protože je pozoroval hospodář a ten dohlížel na práci, aby dohodnutá mzda byla zasloužená.

Znavení sekáči vyhlíželi nějaké občerstvení a výhodou byla blízká studánka s chladící vodou! Vždy nějaký výrostek nebo dívka donesli v hliněném džbánu vodu od studánky, žízniví lidé se osvěžili. 

 

  

Co pili sekáči na polích: 

Udržet se při smyslech na přímém slunci vyžadovalo nápoje, které zahnaly žízeň a dodaly minerály. Voda v horku nestačila, proto se do hliněných džbánů (tzv. pěňáků), které udržely chlad, připravovala syrovátka a podmáslí, které zbyly po výrobě sýra a másla. Byly levné, plné bílkovin a solí, takže dokonale chladily a zabraňovaly dehydrataci. 

• Mléčná voda: Obyčejná studniční voda zředěná trochou mléka. Čistá voda prý podle starých hospodářů při těžké práci "tlačila v žaludku".
• Žitná káva Melta: Uvařená dopředu, podávaná zásadně studená, často mírně oslazená řepným sirupem.
• Lehké pivo: Na žně se vařilo slabé, nízkostupňové pivo (často 4°-7°). Obsahovalo minimum alkoholu, ale dodalo unavenému tělu energii a cukry.

Mužům a mládencům, kteří kosili obilí, se říkalo ženci a ženám a dívkám, které obilí odebíraly a vázaly do snopů, se říkalo "vázačky". Když přišli ženci na pole, smekli a nábožně se pokřižovali. Pak vzali kosy do rukou a udělali s nimi ve vzduchu kříž nad obilím. Kosení přerušovali jen kvůli kratičké svačině a broušení nástrojů. Potřebný brousek nosili v toulci, který byl zhotoven z kravského rohu. Sekáči neúnavně kosili zralé obilí a ženy za nimi se srpem dočišťovaly a vázaly. Obilí se kladlo na "povřísla" a vázalo ve snopy. Než se začalo vázat, tak se muselo "povříslem" třikrát otočit, aby se sklidilo šťastně a aby se žně vydařily. První snop musela uvázat vždy hospodyně. 

 

K večeru se ze snopů stavěli panáci, aby obilí proschlo a případná bouřka ho nepoškodila. Když se skončilo s kosením, bylo zvykem, že sekáč zabrousil kosu a to proto, aby čert nevěděl, co sekal. 

Druhého dne se šlo hned jak začalo svítat. Práce spojené se žněmi musely skončit co nejdříve, dokud přálo počasí. Ke kosení obilí se váže několik pověr. Jestliže byl některý klas ještě stále kvetoucí, znamenalo to hlad pro celý kraj. Dvojitý klas znamenal, že obilí nabude na ceně. Pokud se takovýto klas protáhl novorozeněti skrze prsty, čekalo na dítě v budoucnu velké štěstí. 

Když se sekalo první pole a blížila se bouřka, vrhali se všichni při prvním zahřmění k zemi ve víře, že je nebude po celý rok bolet v kříži. 

 

  

České vdolky

foto: pardubice.rozhlas.cz

A doma zatím selka - panímáma nevěděla samým spěchem a prací, kde jí hlava stojí. Horší bylo, když její dcerky nebo děvečky odešly též na pole pohrabovat. Nebyla to maličkost pro početnou chasu a tolik ženců nachystat oběd, ten musel být dobrý a sytý, aby byla zachována hrdá pověst stavu selského, že u sedláka o žních se dělníci mají dobře jako o posvícení!

Ohromné hrnce dobré mléčné nebo zapražené polévky, vrchovaté nůše vdolků z černé, živné mouky do zlatova vypečených, namazaných hruškovými či švestkovými povidly a sypané strouhaným tvarohem a ještě polité kyselou hustou smetanou. 

Jinde měli škubánky mlékem polité nebo knedle v dobré omáčce - taková byla strava vyhladovělých sekáčů. Po zásobách od štědré panímámy se jen zaprášilo! 

O tom, jak to bylo dál, se dočtete v příštím článku!