Hlas pro tento den: Brkoslav severní

Vědecké zařazení: Pěvci 

Z daleka k nám létá ptáček,

veliký je jako špaček,

chocholkou se pyšní hlava,

severního brkoslava.

 

Probírá si husté peří,

na šípkovém sedá keři,

a když najde plody jmelí,

prozpěvuje si den celý. 

 

Jídelníček má i jiný,

jablíčka či jeřabiny,

hledá broučky, červíky,

labužník je veliký. (Plysacek)

foto Naši ptáci 

 Ne každou zimu můžeme uslyšet cvrčivý hlas brkoslava severního. Je to pták velikosti mezi kosem a vrabcem, zavalité postavy, jíž jako by chyběl krk. Zato hlavu prodlužuje zřetelná chocholka ležící na temeni. Zbarvení brkoslavů je velice prosté, celkově načervenalé, hnědavé, u dospělých ptáků s černou bradou.

Nápadným znakem jsou však bílé a žluté skvrny a jasně červené štítky na křídle a na krátkém ocase. V letu se brkoslav podobá velikostí a trojúhelníkovými křídly špačkům.

Jak již druhové jméno říká, brkoslav je pták skutečně severní. Jeho domovem, ve kterém hnízdí, je tajga, tedy severský jehličnatý les. Tam staví brkoslavi ve větvích hustých stromů silnostěnné, tepelně velice dobře izolované hnízdo, ve kterém od května do července samička snáší tři až šest vajec a kde oba rodiče vykrmují mláďata jednak bobulemi, jednak komáry. V některých letech se brkoslavům podaří vychovat mláďata ve velkém množství. Pak nezbývá, než pravidelný tah před zimou prodloužit a rozšířit na velký prostor. V těchto zimách se pak brkoslavi objevují ve větším nebo menším počtu až ve střední a jižní Evropě, a tím také u nás.

Při velkých invazích, které se opakují celkem pravidelně jednou za čtyři roky, tvoří brkoslavi až tisícová hejna, která přeletují a prohledávají krajinu. Hledají totiž bobule stromů a keřů, které jsou v zimě téměř výhradní potravou. Jsou při tom většinou velmi důvěřiví, nezvyklí na člověka, takže je možné si je dobře prohlédnout i uprostřed měst a často velice zblízka. U nás se živí především šípky růží, bobulemi kaliny a velice často bobulemi jmelí a ochmetu. Tam ovšem narážejí na konkurenci velkých drozdovitých brávníků, kteří před brkoslavy hlídají trsy v korunách stromů a s hlasitým cvrčením je odhánějí. Brkoslavi ale potřebují velké množství potravy, neboť bobule procházejí jejich trávicím traktem velice rychle, a dokonce vycházejí i nestrávené ven.

Často také můžeme pozorovat brkoslavy při nezbytném pití a na napajedlech, kam se často vracejí a kde je dříve čižbaři a dnes kroužkovatelé úspěšně chytají. A tak pokud uvidíte v zimě hejno letících špačků, poslouchejte, zda se neozývá tiché nenápadné cvrčení. V tom případě totiž vidíte brkoslavy.

Základní údaje

Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) je severský pěvec velikosti špačka, s nápadnou chocholkou. Celkové zbarvení hnědavé, na konci ocasu má žlutou pásku. U nás se nepravidelně vyskytuje jako zimní host; lze jej zastihnout jak v otevřené krajině s rozptýlenými stromy, tak v lesích, kde vyhledává jeřáby, jmelí, ochmet a další rostliny s bobulovitými plody. Na hnízdištích v severských lesích se živí převážně hmyzem. Hnízdo staví na stromech. Na snůšce 3 až 6 vajec sedí jen samička, na péči o mláďata se podílí i sameček. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný pták.

Jak vznikaly nahrávky

Brkoslavy jsem mohl pozorovat náhodně jen několikrát. Při jedné procházce v půli března se mi podařilo na severním okraji Prahy spatřit malé hejno brkoslavů na keřích šípků a hlohu. Byl krásný slunný den a malá skupina brkoslavů hodovala na keřích. Občas bylo slyšet jejich hlasy. Bylo to nevýrazné skřípavé, občas zvonivé cvrčení. Chvíli jsem ptáky pozoroval a pak jsem se rozhodl, že se pokusím o nahrávku jejich hlasů. Ve velikém spěchu jsem se vrátil domů pro magnetofon. Autem jsem přijel zpět asi za půl hodiny a měl jsem štěstí. Brkoslavové byli dosud na keřích, kde využívali místního slunného závětří a nabídky potravy. Během asi hodinového pozorování a čekání se mi zdařila nahrávka jejich zpěvu v délce necelých dvou minut.

Video: Adolf Goebel, autor: Pavel Pelz