Téměř sto let patřila Zbrojovka Brno k největším průmyslovým podnikům moravské metropole.
Zbrojovka Brno a.s. vznikla jako československá
státní zbrojovka v roce 1918 z původních rakousko-uherských
dělostřeleckých dílen názvem Československé závody na výrobu zbraní v Brně. Původně opravovala automobily, pušky, telefonní a železniční zařízení a nářadí. Také montovala německé a rakouské pušky Mauser a Mannlicher,
později svoje vlastní. V letech 1924–1925 byla postavena nová továrna,
kde se kromě pušek a kulometů vyráběly i automobily, motory a jiné
stroje. Ve 30. letech vyráběla také licenční psací stroje Remington
a traktory Škoda. Od oprav vagónů a vojenských pušek postupně
přešla k výrobě součástí telegrafní a telefonní výstroje, pomůcek pro
železniční opravny a nářadí.
Montáž rakouských pušek Mannlicher vystřídala výroba německých pušek Mauser, později výroba pušky vlastního vzoru 24.
Puška Zbrojovka Brno Vz.24 exportní
V letech 1924 -1925 byly postaveny budovy pro výrobu pušek, kulometů, automobilů, ale i pro potřeby strojírny a nářaďovny. Rozšířila se i produkce civilní - automobilů, jízdních kol, průmyslových vah, nářezových strojů, leteckých motorů, obráběcích strojů a speciálního nářadí. Zbrojovka se stala vzorem dokonale organizovaného podniku s moderní sériovou a přesnou výrobou, s originálním tolerančním systémem pro vlastní výrobu a užívání měřidel v Československu. V druhé polovině 20. let se Zbrojovka stala jedním z největších výrobců pušek na světě.
Ve 30. letech se objevila výroba standardních i cestovních psacích strojů podle licence Remington. V letech 1934 -1938 se ze Zbrojovky stal koncern světového významu.
Lehký kulomet vz.26
V roce 1944 byla při bombardování Brna továrna vážně poškozena. Po osvobození znovu fungovala. V druhé polovině 40. let vyráběla motory, zbraně a traktory. V listopadu 1945 byl vyroben prototyp traktoru Zetor Z-25.
Zetor Z-25
Zbrojovka Brno rozšířila svůj vliv i nákupem akcií a získala tak kapitálovou účast v podnicích s obdobnou výrobou nejen v Čechách, ale i na Slovensku, v Rumunsku a Jugoslávii. V době své konjunktury měla Zbrojovka přes sedmdesát závodů a provozů. Ve čtyřicátých letech byla zavedena výroba traktorů, motocyklových motorů, loveckých a sportovních zbraní. Počátkem 70. let bylo investováno do nového objektu nářaďovny. V osmdesátých letech Zbrojovka Brno vyráběla zejména kancelářskou, sdělovací a výpočetní techniku, dieselové motory pro traktory Zetor, speciální a komunální nářadí. Lovecké a sportovní zbraně tvořily menší část objemu výroby.
Šíře jejího působení byla ale mnohem větší. Začalo to opravami automobilů. Později se přidala i jejich výroba. Opravovaly se zde také pušky, telefonní a železniční zařízení a nářadí.
Lidová vozítka
V letech 1924 až 1925 byla postavena nová továrna, kde se kromě pušek a kulometů vyráběly automobily, motory a stroje. Právě tehdy začala ve Zbrojovce automobilová éra, která trvala až do roku 1936, kdy Zbrojovka musela započít s vojenskou výrobou.
Počátky výroby automobilů ve Zbrojovce jsou spojeny s významným automobilovým konstruktérem Břetislavem Novotným. Ten si hned po návratu z fronty otevřel malou dílnu, kde vytvářel koncepty vlastních automobilů. Jeho cílem bylo vytvořit jednoduché a cenově dostupné vozidlo pro široké vrstvy.
Proto se jeho konstrukce výrazně lišila od běžných automobilů té doby. Jeho vozy neměly převodovku ani spojku. Dokonce se zprvu nepočítalo ani s brzdami. Vše nahrazoval jednoduchý třecí převod s brzdovým špalíkem.
V
roce 1922 Novotný (1892 – 1965) vytvořil model lehkého automobilu Novo. O rok později
zkonstruoval lidový automobil Omega s dvoutaktním motorem.
A o dva roky
později pak třetí – automobil Disk - dole na snímku modré auto.
A nabídl je k sériové výrobě právě
Zbrojovce. Po neúspěchu vozu Disk vedení zbrojovky zvažovalo, zda pokračovat s
pokusy o výrobu automobilů. Nakonec byl schválen vývoj nového vozu.
Konstruktér ing. František Mackerle v dubnu 1925 připravil návrh vozu Z 18,
který opět poháněl dvoutaktní motor - na obrázku:
Hlavní roli při zkouškách prototypu sehrál tehdy šestačtyřicetiletý major ve výslužbě Karl Stohanzl, bývalý válečný letec a nadšený motorista. Během července a srpna 1925 najezdil přes 6000 km po Moravě a Čechách, počátkem září se s vozem naloženým nářadím, pneumatikami a náhradními díly vydal na cesty křížem krážem Evropou. Trasa dlouhá přes 9200 km vedla přes Rakousko do Itálie, přes Alpy a Dolomity až do Neapole, poté přes Německo k severu do přístavů Hamburk a Štětín. Stohanzl pečlivě zaznamenával všechny anomálie, jež se cestou přihodily. Po návratu sepsal souhrnnou zprávu, na jejímž základě správní rada dala souhlas k přípravě a zahájení výroby nového vozu.
Typ Z 18 měl pod kapotou vodou chlazený dvoudobý dvouválec, který dosahoval z objemu 1004 cm3 výkonu 18 k (13 kW). Termosifonové chlazení podporoval větrák. Motor byl vybaven elektrickým spouštěčem, elektrická soustava pracovala s napětím 6 V. Palivová nádrž o objemu 33 l byla instalována vpředu u dělicí stěny motorového prostoru. Podvozek s oběma tuhými nápravami na podélných čtvrteliptických listových perech měl rozvor náprav 2650 mm a rozchod kol 1120 mm. Vůz ve standardním provedení jezdil na diskových kolech obutých do balonových pneumatik rozměru 730 x 130, na dražší sportovní verze se montovala drátová kola Rudge-Whitworth. Z 18 v základním provedení ročníku 1926 měla čtyřmístnou otevřenou karoserii s jedinými dvířky na levém boku, přičemž volant byl vpravo. Levé přední sedadlo se dalo sklopit, čímž se uvolnil přístup k dvoumístnému sedadlu zadnímu. Standardně byla sedadla čalouněna koženkou. Ochranu proti nepohodě poskytovala skládací střecha doplněná bočnicemi s celuloidovými okénky.
Otevřený vůz dlouhý 3750 mm, široký 1400 mm a s nataženou střechou vysoký 1580 mm vykazoval hmotnost 780 kg. Mohl přepravovat čtyři osoby a zavazadla o celkové hmotnosti 370 kg, dosahoval největší rychlosti kolem 80 km/h a průměrně spotřeboval 10 až 11 l směsi benzinu s olejem na 100 km. Zbrojovka vůz v tomto provedení nabízela v sezóně 1926 za 35 000 Kč, kopřivnická automobilka odpověděla snížením základní ceny dvouválcové Tatry 11 na stejnou částku. V září 1926 si mohli zájemci na pražském autosalonu objednat vůz Z 18 i jako nástavkovou limuzínku se čtyřmi bočními okny, přičemž část předních oken byla posuvná. Také tento vůz, nabízený za 40 500 Kč, měl jen jedna dvířka na levém boku, mohl se však pochlubit bohatší nabídkou výbavy. Podle dobového výčtu v ní figurovalo elektrické stropní osvětlení, váza na květiny, popelník, elektrický zapalovač doutníků, věšák na šaty a zámek k uzavření vozu. Sedadla byla tentokrát potažena pravou kůží, na palubní desce byl spolu s osmidenními hodinami i palivoměr Nivex, chladič byl opatřen teploměrem. Řidič měl po pravé ruce u čelního okna směrovatelný reflektor, tzv. hledáček. Automobily Z 18 se postupně objevovaly i v dalších karosářských provedeních, jako dvoudveřové i čtyřdveřové faetony, landaulety s otvíracím zadním dílem střechy, nástavkové limuzínky dvoudveřové i čtyřdveřové a také jako valníky s užitečnou hmotností 500 až 800 kg a skříňové dodávky. Nástavky dodávala zejména brněnská karosárna Plachý. Některé vozy byly na zakázku karosovány mimo Brno, např. v Rousínově u firmy Lepil, jež zhotovila i několik prodloužených šestimístných taxíků, ve Vysokém Mýtě u Josefa Sodomky a v plzeňské karosárně Brožík.
Důkladně odzkoušený automobil se ukázal prodejně úspěšným, do roku 1930 vzniklo přes 2500 kusů. Jeho nástupce, větší a dražší typ Z 9 již takový úspěch neměl, do roku 1932 bylo zhotoveno pouze 850 kusů.
Z 9
Z 6 Hurvínek
Tady jsou autíčka známá jako Zetky v Hledání ztraceného času pana Čáslavského:
Sázka na traktory
Po skončení války, která na podniku zanechala velké škody, se znovu rozjela mírová výroba. Zprvu se začalo s montáží textilních strojů, koncem roku 1945 ale Zbrojovka Brno vyráběla i automatické váhy, převodovky pro traktory a motory pro motocykly či automobily.
Od léta 1945 začali konstruktéři pod vedením inženýra Františka Musila a Jaroslava Miksche pracovat na vývoji zemědělských traktorů. A dali vzniknout další značce, která dobyla svět – traktorům Zetor.
Prototyp traktoru Zetor Z-25
byl vyroben 14. listopadu 1945. Ke svému názvu přišel jednoduše. Zet
jako vyhláskovaná iniciála Zbrojovky, or jako koncovka slova traktor. V
křestním listu traktorů Zetor je uvedeno datum 15. března 1946. Právě
tehdy byly na malé slavnosti předány zákazníkovi tři traktory Zetor 25 a
současně byly předvedeny traktory Zetor 15.
O pět měsíců později byl první Zetor 25 vystaven na vzorkovém veletrhu v Praze. Zároveň vydala Obchodní a živnostenská komora ochrannou známku pro značku Zetor a byla zahájena sériová výroba. Za první rok opustilo brány továrny skoro tři a půl tisíce traktorů Zetor Z-25, což bylo více než 60 % všech traktorů vyrobených v Československu. Historie traktorů Zetor po 2. světové válce je na videu:
V 90. letech došlo k radikální strukturální změně, provázené zrušením neperspektivních výrobních oborů a snížením počtu zaměstnanců. Zbrojovka Brno se transformovala na akciovou společnost s výraznou koncentrací vlastníků. V červnu 2006 byla výroba zbraní ukončena a k 31. 8. 2006 byli propuštěni poslední zaměstnanci.
Hned poté, začátkem září 2006, společnost BRNO RIFLES na veřejné dražbě vydražila obráběcí centra a část dalšího strojového vybavení Zbrojovky Brno. Dražitelé nemínili zbytečně mrhat financemi, proto neměli zájem o stroje na výrobu hlavní a pažeb. Tyto stroje vlastní CZUB a je jednodušší hlavně a pažby nakupovat z Uherského Brodu. Další úsilí pak směřovalo k zajištění nákupu průmyslových práv nejperspektivnějších zbraní portfolia bývalé Zbrojovky Brno, kozlicím BO řady 800 a kulovnicím Brno Effect.
Snadné rovněž nebylo najít původní zaměstnance Zbrojovky Brno, kterých společnost BRNO RIFLES přijala do poloviny října dvacet devět. Už 15. ledna 2007 vyexpedovala BRNO RIFLES první kozlice, které podle smluvních vztahů odkoupila její sestra Česká zbrojovka Uherský Brod, zajišťující pro BRNO RIFLES vše související s obchodem.
Areál brněnské Zbrojovky o rozloze 22,5 ha byl koncem ledna 2008 vydražen za částku 707 milionů korun. Získala jej slovenská holdingová společnost J&T, která však nemá s výrobou zbraní nic společného. Nyní areál využívá několik společností. Vzhledem k estetice areálu je využíván k fotografické práci. Jsou tu také hudební zkušebny. Nájemní smlouva mezi Brněnskou zbrojovkou a novým majitelem byla prodloužena a je pokračováno ve výrobě v pronajatých prostorách.
Haničko, děkuji za zajímavé informace. O Zbrojovce vlastně nic nevím. Strýc pracoval ve “zbrojovce” v Přelouči, ale vůbec nevím, co tam dělali…
OdpovědětVymazatMěj hezký den. Helena
Helenko, nedivím se, ani já jsem to nevěděla, ten název vede ke klamné představě, že to je výroba zbraní a tak to většinu nezajímá. Proto jsem dala do začátku tu větu, že vyráběli i auta, traktory, psací stroje. Samozřejmě ty zbraně taky. Ze školy mám spoj - Zbrojovka Brno.
VymazatProto ty značky připomínám.
Děkuji a přeji co nejlépe prožitý den. ☺