Příběhy slavných značek: Aero Vodochody

 

Znáte tento znak? 

  

Je to naše "značka" a můžete se dočíst, že více než rok trval její prodej. Novými majiteli budou maďarský podnikatel a finančník Kristóf Szálay-Bobrowniczky (má větší podíl) a česká zbrojařská firma Richarda Hávy. K podpisu smlouvy došlo letos v červenci. Vedení společnosti pod novými vlastníky se ujal Viktor Sotona, který působí už řadu let v leteckém průmyslu.  

Aero Vodochody zaměstnává přibližně 1350 lidí. Zaměřuje se na vývoj, výrobu, údržbu a vylepšení civilních a vojenských letadel a je největším leteckým výrobcem v Česku a jedním z nejstarších leteckých výrobců na světě. Za dobu své stoleté existence firma vyrobila zhruba 11 tisíc letadel.

Aero Vodochody: Od kroužku přátel české aviatiky k továrně na skutečná letadla

Firma Aero, jedna z nejstarších leteckých značek na světě, je jen o půl roku mladší než samostatná Československá republika. Začínala skromně s opravami letadel. Později stavěla vlastní konstrukce a vyráběla převážně vojenské stroje – licenční migy a vlastní proudové letouny Delfín a Albatros. Svého času z jejích bran vyjíždělo i ikonické vozítko – aerovka. Dnes firma spolupracuje s řadou světových výrobců a vyrábí nový slibný letoun L-39NG.

U samého zrodu stál průkopník českého leteckého konstruktérství inženýr Antonín Husník. Spolu s dalšími nadšenci do létání založil Kroužek přátel české aviatiky a na jeho základě pak 13. října 1913 Český aviatický klub – předchůdce pozdějšího Aeroklubu republiky Československé.

  

První výcvikový letoun A-1, zalétaný v prototypu na sklonku roku 1919 a dodávaný v sérii pětatřiceti kusů armádě od dubna 1920.

  

Na obrázku A-1.25 (čili pětadvacátý vyrobený) u 1. leteckého pluku v Praze – Kbelích

Pak přišla první světová válka a po ní doba, kdy mohl svůj konstruktérský talent i nadšení plně rozvinout.

Výroba letadel

Po vzniku samostatného Československa se dalo dohromady několik vlivných a bohatých mužů a rozhodli se investovat do nového oboru – výroby letadel. Mezi nimi byla i další osobnost klíčová pro značku Aero, pražský advokát a velký nadšenec do létání Vladimír Maria Kabeš.

Oproti konkurenčnímu Letovu i Avii měli majitelé továrny Aero k dispozici nepoměrně větší kapitál. Přesto ale byli jejich začátky velmi krušné. Nejprve se stěhovali z místa na místo. Z expoziční haly pražského Výstaviště, která sloužila jako válečná opravna letounů, putovali do Bubenče (tehdy to byli tři dělníci pod vedením mistra Antonína Vlasáka) a odtud do Holešovic.

Přesun a s ním spojené kapacitní rozšíření si vyžádala státní zakázka na pětatřicet cvičných letadel. To už počet zaměstnanců Aera vzrostl ke třem stovkám. Jedním z nich byl i zmíněný konstruktér Antonín Husník. Hlavní montáž a zalétání strojů probíhalo v hangárech ve Kbelích.

Série pohrom

  

V licenci vyráběný Š-2 je vytlačován před firemní hangár v Praze – Kbelích (1922) – zalétávání vojenského letounu může být zahájeno.

Když už se zdálo, že se konečně začalo dařit, postihla firmu nenadálá série pohrom. Dopravní letoun konstruktéra Karla Rösnera během letových zkoušek havaroval a dopadl na dřevěnou budovu kbelských dílen. Vývoj letadla byl zastaven a Karl Rösner propuštěn.

Nedlouho nato kbelské hangáry zničil požár. Hangáry lehly popelem a s nimi i několik dohotovených aeroplánů. Společnost se ocitla před krachem. Stálo to velké úsilí, ale nakonec se Aero na prahu finančního zhroucení podařilo zachránit.

  

Sériová výroba dvoumístného A-12 pro letectvo probíhala v nově postavených objektech firmy v Praze – Vysočanech (1923)

Vladimír Kabeš vyplatil své společníky, stal se jediným majitelem firmy, název změnil na Aero, továrna na létadla Dr. Kabeš a roku 1923 vybudoval novou továrnu v pražských Vysočanech.

Prvenství a rekordy

Během první republiky přineslo Aero mnoho československých prvenství: první vojenský letoun vlastní konstrukce A-1 se zalétával už koncem roku 1919. O dva roky později společnost představila jednoúčelový kabinový přepravní letoun A-10, který se stal prvním samostatným projektem Aera a dočkal se sériové výroby.

  

Úspěšný vojenský typ Ab-11 posloužil též firmě k akvizičnímu turné kolem celé Evropy a severní Afriky, s posádkou škpt. Vilémem Stanovským a mechanikem Františkem Šimekem roku 1926. Mezipřistání v marockém Rabatu – mechanik pózuje na křídle, pilot před ním v klobouku.

  

Motor Škoda L v trupu A-30 dává poznat svou sílu – zkoušce přihlíží i sám šéfkonstruktér inženýr Antonín Husník, ten v placaté čepici (1928).

  

Aero A-18C

  

Formace letounů Aero A-230.

  

Aero 45 využívané jako aerotaxi

  

Výstavba nové výrobní haly ve Vodochodech. Sem se Aero přestěhovalo v roce 1953.

Následovaly výkonnější typy výcvikových letounů a přesun do nového vysočanského závodu položil základ konstrukce průzkumných, bombardovacích a cvičných dvouplošníků. Sériově vyráběné stroje i závodní speciály dosáhly tří národních výškových rekordů a dvakrát zvítězily v rychlostním závodě o cenu prezidenta republiky.

  

První proudový cvičný letoun vyráběný v Aeru – L-29 Delfín.

  

Dvoumístná verze L-159 T2 v barvách českého letectva.

  

Aero L-39

  

Aero Ae-270 Ibis

 

Aero v číslech

Aero vyrobilo 11 000 letounů s celkovým náletem více než 13 000 000 letových hodin.
Více než 6 700 z nich jsou proudové letouny vyvinuté v Aeru s více než 5 000 000 letovými hodinami – to se rovná asi 70 % celkové produkce cvičných proudových letounů na světě.
Aero dodalo a podporovalo letouny v 60 zemích světa.

Seznam letadel vyrobených v Aeru

1919   Založení firmy Aero – továrna létadel
1919   A-1, první vojenský cvičný letoun vlastní konstrukce
1921   A-10, první civilní dopravní letoun vlastní konstrukce
1923   A-11, rodina úspěšných vojenských dvouplošníků (bombardovacích a průzkumných)
1925   De Havilland DH-50, dopravní letoun vyráběný v britské licenci
1929   A-34 „Blackbird“, první z rodiny sportovních a cvičných lehkých dvouplošníků
1932   A-100, rodina úspěšných vojenských dvouplošníků (bombardovacích a průzkumných)
1937   MB-200, celokovový bombardér vyráběný ve francouzské licenci (Marcel Bloch)
1938  A-304, dvoumotorový dolnoplošný vojenský letoun
1938   A-300, dvoumotorový dolnoplošný bombardér
1939   C4/C-104 (Bucker Bu-131 Jungmann), cvičný a akrobatický dvouplošník
1943   C-3 (Siebel Si-204D), dvoumotorový vojenský letoun
1947   Ae-45, dvoumotorový civilní letoun
1953   Aero se přestěhovalo z Prahy do nové továrny do Vodochod
1954   Zálet proudového bojového letounu MiG-15 vyráběného pod sovětskou licencí (3 405 letounů dodáno v letech 1954-1962)
1958   Zálet nadzvukového bojového letounu MiG-19 Farmer vyráběného pod sovětskou licencí (103 letounů dodáno v letech 1958-1962)
1959   Zálet L-29 Delfin, prvního vlastního cvičného proudového letounu (3 500 letounů dodáno v letech 1963-1974)
1962   Zálet nadzvukového bojového letounu MiG-21 Fishbed vyráběného pod sovětskou licencí (194 letounů dodáno v letech 1962-1972)
1968  Zálet L-39 Albatros, cvičného proudového letounu vlastní konstrukce (2 900 letounů dodáno v letech 1971-1999)
1986   Zálet L-39MS, cvičného letounu, pro export označovaného jako L-59 Super Albatros (60 letounů dodáno v letech 1992-1996)
1997   Zálet L-159 Advanced Light Combat Aircraft, ALCA (72 letounů dodáno českému letectvu, od roku 2014 slouží v iráckých vzdušných silách a u firmy Draken International)
2000   Zálet civilního letounu Ae 270
2000   Zahájena výroba vrtulníků S-76 pro Sikorsky Aircraft Corporation (ukončeno v roce 2017)
2007   Investiční skupina Penta se stala jediným majitele Aera
2007   Zahájena výroba centroplánů pro C-27J Spartan pro firmu Alenia (dnes Leonardo)
2009   Podpis smlouvy s firmou SONACA na vývoj a výrobu pevné náběžné hrany křídla pro letoun CSeries, později začalo Aero dodávat přímo firmě Bombardier Belfast, v roce 2017 koupil většinu v programu CSeries Airbus a letouny dnes létají pod označením A220
2010   Aero podepsalo kontrakt na výrobu kokpitů pro helikoptéry UH-60M Black Hawk pro Sikorsky Aircraft Corporation
2011   Začátek partnerství Aera a Embraeru ve vývoji a výrobě nového vojenského letounu KC-390
2014   Aero oznámilo zahájení vývoje L-39NG
2018   Dne 22. prosince absolvoval letoun L-39NG první let

Zdroj: Aero Vodochody

zdroj: J. Škápíková, J. Kovařík, M. Šorelová, idnes, airzone.tv