Vzhůru na Hostýn!

 

Byli jste někdy na Hostýně? My jsme na dovolené pobývali v pásmu Hostýnských vrchů, bylo tedy jasné, že v našem programu bude i toto poutní místo. Je to mariánské poutní místo, po Velehradu největší na Moravě a v r. 2018 bylo vyhlášeno národní kulturní památkou.

Hostýn je jedním z hlavních vrcholů Rusavské hornatiny. Je asi 3 km jihovýchodně od města Bystřice pod Hostýnem, nad jejímž relativně rovinatým okolím má převýšení přibližně 430 m. 

  

To pro ty, kteří by se tam chtěli vypravit po svých. I z okolních vesnic tam vedou trasy. Už z dálky ze silnice je vidět, že  Hostýn má dva vrcholy, oba se nacházejí na katastru obce Chvalčov.

  

Hostýnské vrchy

Na nižším z vrcholů, v nadmořské výšce 718 m, stojí barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Pohled na mapu: 

Takhle nějak mohli Hostýn vidět naši předkové v r. 1895, obr. z netu.

Na stránkách Bystřice pod Hostýnem je uveden jízdní řád spojů, které v době poutí a o víkendu jsou posíleny a také návod pro automobilisty, jak získat povolenku ke vjezdu. Jsou tam v podstatě tři parkoviště, ale to množství aut je jistě brzy zaplní, to nepočítám auta stánkařů, kteří tam jsou dnes a denně, mnozí jistě ano. Ti potřebují pravidelně zboží doplňovat. 

Kdo by chtěl na Hostýn pěšky - Zde. 

Nejdříve jsme se poptávali místních a  číšníků v restauraci, jaká je možnost dojet autem na Hostýn. Byli spíše skeptičtí, ale asi mají zkušenosti hlavně z poutí, kdy je tam nabito. Zvolili jsme tedy termín, kdy se nahoře žádná akce nekoná a také podle počasí. Na parkoviště nahoře se vydávají povolenky pro řidiče, denně prý 50. Vyjeli jsme po snídani a v tomto stánku to za námi nabízelo ještě 36 volných míst. Zaplatíte stovku a máte možnost být na horním parkovišti celý den. Ovšem nahoře, jak jsme to pak procházeli, bylo určitě více aut než těch 50!

Povolenky jsou na výborném místě - u velkého parkoviště u hřbitova, kdyby to nešlo, je možno zaparkovat a jet  autobusovým spojem z blízké zastávky. 

Regulovščik u vjezdu na Hostýn řekl, že musíme zaparkovat na dolním parkovišti, že k chrámu se nesmí. Tam je to asi pro vyvolené. Tady jsme pod známými schody a v ranním slunci jsme viděli poutní chrám, který jsme už pár dní pozorovali z Brusného.

Zvolna jsme stoupali nahoru a pozorovali stánky, které tvoří v souvislém pásu takový lem kolem schodů už od autobusové zastávky. Nechtěla jsem jít až ke stánkům, stejně bych nic nekoupila, tak aspoň trochu ten sortiment. 

Kupte si oplatky a turecký med, hezky vyhřáté na slunci... 

Bylo půl desáté, zdálo se, že jsme mezi prvními návštěvníky, protože prostory u stánků zely prázdnotou a ani po schodech nikdo nešel. To bylo jen zdání... 

Jak stoupáme po schodech, fotím zleva i zprava a tady je restaurace. Nejen duchovním chlebem je živ člověk a ještě netušíme, že nakonec tady budeme obědvat. Počasí je zatím nevyzpytatelné, jak přítel původně vyšel bez bundy z auta, nahoře usoudil, že tady na vrcholu zas takové vedro není a větrovka by se i hodila, vrátil se pro ni. Já jsem si tu nahoře zatím vyfotila okolí baziliky, i když pro fotografa nebyly dobré podmínky, to je vidět, že nebe nic moc. 

Kaple sv. Jana Sarkandra. 

Zachytila jsem informační tabuli -  rozcestník, aby bylo vidět, co tam všechno nahoře je.

Tady je už vidět, že obloha začíná modrat a než jsem to celé obešla, bylo to už lepší.

Sochy svatých Cyrila a Metoděje
Umístěné  před kostelem na horním nároží kamenného prostranství. V r. 1864 je zhotovil kroměřížský sochař Ant. Tomáš Beck na objednávku bystřického čtenářského spolku, který vedl farář Bernard Reger. Sochy jsou vysoké 220 cm, osazeny na podstavci. Materiál tvoří jemnozrnný maletínský pískovec. První renovace doložena již v r. 1869, následující v r. 1910 v souvislosti s budováním schodiště. Poslední restaurování prováděl sochař Lendr z Prahy v r. 2000.

 

... Oroduj za nás, sv. Methoději.

Na tabuli je nápis: Na oslavu tisícileté památky příchodu slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Methoděje postavil Čtenářský spolek. Sv. Cyril 

 

Sochy světců na čelní straně baziliky.

 

Jsme před vstupem do baziliky a před ní téměř nikdo. Fajn, jdeme do chrámu, já už masíruju foťák, ale když otevřeme ty těžké dveře, je tam nabito, právě probíhá ranní bohoslužba. Všechna místa jsou obsazena, lidé mají roušky a hodně jich stojí. Rozhlížíme se a je nám jasné, že tohle není pro nás ta vhodná chvíle. Chvíli sleduji bohoslužbu, hodnotím situaci a pak odcházíme. Ano, sem se vrátíme, ale až bude prázdno... 

Pokračování Hostýnského seriálu