Kalendárium z Moravskoslezska: Červen

 

 

Kalendárium vybraných událostí Moravskoslezského kraje za měsíc červen. To jsou okresy kraje: 

 

1. června 1935

Dne 1. června 1935 se vzneslo z letiště v Dolním Benešově první letadlo pravidelné letecké linky Ostrava – Praha. Již o rok později byla linka zrušena a letiště opuštěno. Nové letiště mělo vyrůst v Hrabůvce. Projekt počítal s větší hmotností i velikostí dopravních strojů. Druhá světová válka dokončení letiště znemožnila a spojení s Prahou bylo obnoveno až v r. 1946. V r. 1947 měla Ostrava letecké spojení také s Olomoucí, Gottwaldovem (Zlín), lázněmi Piešťany a v dalším roce s Brnem. Do Košic létala pravidelná linka od r. 1951. V roce 1959 převzalo provoz letecké dopravy nově vybudované letiště v Mošnově.

3. červen 1973

 

  V neděli 3. 6. 1973 byl v Ostravě ve Vítkovické ulici slavnostně zahájen provoz nového ústředního autobusového nádraží, ve zkratce známého Ostravanům jako ÚAN. Současně bylo zrušeno stávající autobusové nádraží za městským divadlem na Smetanově náměstí. Výhledově bylo nové nádraží plánováno jako konečná stanice pro všechny autobusy, zajíždějící do Ostravy, přičemž dopravní uzel na náměstí Republiky měl umožnit rychlý a pohodlný přestup dojíždějících na vlak i další prostředky hromadné dopravy.

 6. červen 1871

  Dne 6. 6. 1871 se ve Wilamowicích v Polsku narodil obchodník, podnikatel a majitel obchodního domu v Moravské Ostravě Mořic Bachner (zemřel 13. 2. 1935 v Moravské Ostravě). Na Ostravsko přišel v polovině 90. let 19. století se záměrem provozovat obchodní činnost. Jako úspěšný obchodník se specializoval na prodej kuchyňských potřeb, nářadí, skla, porcelánu a železářského sortimentu. Jeho firma nejprve sídlila na Hlavní ulici (dnes 28. října), později na rohu Zámecké a dnešní Puchmajerovy ulice v Mor. Ostravě. Na tomto místě byl v letech 1932-33 postaven obchodní dům Bachner (pozdější Horník a pak Prior) podle projektu německého architekta Ericha Mendelsohna. Pamatujete si na to? Jedná se o jedinou stavbu tohoto architekta realizovanou v Československu. Projektant se nechal inspirovat systémem amerických mrakodrapů, využil technologie vyzdívaných ocelových konstrukcí. Také vybavení interiéru odpovídalo nejmodernějším požadavkům kladeným na obchodní dům. Mimo jiné zde byla poprvé v Ostravě instalována klimatizace.

 

 

7. června 1885       

Dne 7. června 1885 se v ostravských novinách Mährisch-schlesischer Grenzbote objevila zpráva o petici více něž dvaceti členů moravskoostravského obecního výboru příslušným úřadům s žádostí o urychlené řešení žalostného stavu řetězového mostu přes Ostravici v Moravské Ostravě. Výtky poukazovaly na nevhodné umístění mostních pilířů a kleneb snižující průtok. K nápravě bohužel nedošlo a 15. září 1886 kolem osmé hodiny ráno se most zřítil. Opavský týdeník připsal vinu na této události nedbalosti a nesvědomitosti těch, jichž úkolem bylo dbát o nutné opravy řetězového mostu a za pravdu bylo dáno těm, kteří již dříve poukazovali na špatný stav konstrukce.  

9. června 1991     

Zřízení Slezské univerzity v Opavě.

10. června 1948

Dne 10. června 1948 dorazila na hlavní nádraží v Přívoze 350členná skupina řeckých dětí, které přijely do Československa z Řecka zmítaného občanskou válkou (1946–1949). Děti doprovázeli lékaři a ošetřovatelé. Jak uvádí dobový deník Nová svoboda: „Za zpěvu, provolávání slávy gen. Markosovi (Markos Vafeiadis, vrchní velitel Demokratické armády Řecka založené komunistickou stranou), za vyhrávání hudby Sboru národní bezpečnosti, nasedly děti do autokarů, které je rozvezly do ozdravoven v Beskydech a na Opavsku“. Mnohé z nich se zde natrvalo usadily a staly se součástí poměrně početné řecké komunity žijící v Severomoravském a posléze v Moravskoslezském kraji. 

11. června 1742

Jako důsledek Vratislavského míru uzavřeného 11. 6. 1742 bylo Slezsko rozděleno mezi Prusko (větší část) a Rakousko (menší část), kdy hranici tvořila na teritoriu knížectví řeka Opava; město Opava se stává hlavním městem rakouského Slezska a současně sídlem Královského úřadu a Slezského veřejného konventu.

12. červen 1268 

Historie města Ostravy je spjata s rokem 1268, lidské dějiny se zde sice začaly odvíjet již mnohem dříve, o čemž svědčí nálezy z mladší doby kamenné, právě toto datum je ale v současnosti slaveno jako datum založení Karviné. „Dne 12. června 1268 vydal opolský kníže Vladislav listinu, ve které mimo jiné daruje mnichům řádu svatého Benedikta některé obce, mezi nimi na prvním místě Solcu. Tato osada, dnes už většinou zmizelá vlivem poddolování, je tedy nejstarší místo na území našeho města."

Listinou z 12. června 1268 opolský vévoda Vladislav založil v nedaleké Orlové opatství podléhající správě benediktýnského kláštera v Týnci u Krakova. Z listiny se poprvé dozvídáme, že ve vsi Ostravě na pravém břehu řeky Ostravice (dnes Slezská Ostrava) existovala krčma, která patřila týneckým, později orlovským benediktýnům. Pravděpodobně se jednalo o krčmu uváděnou v pozemkových knihách v 17. a 18. století a situovanou na východní straně dnešního Hradního náměstí, na němž stával starý kostel s farou, patřící do 15. století benediktýnskému řádu. 

14. červen 1823

Dne 14. června 1823 vysvětil farář Jan Josef Slezák nový hřbitov v Polské Ostravě u kostela sv. Josefa. Starý hřbitov nalézající se uprostřed obce při starém farním kostele sv. Jiří mezi dnešní Klášterní ulicí a speciální základní školou na Těšínské byl ponechán napospas osudu. Nový hřbitov se několikrát rozšiřoval a již na počátku století jej považovali za největší ve Slezsku. Je to dnešní ústřední ostravský hřbitov.

    14. červen 1888

  Dne 14. června 1888 se v Raduni narodila spisovatelka a učitelka Emilie Maria Gudrichová (zemřela 22. 9. 1970 v Opavě) v rodině učitele, poslance Slezského zemského sněmu a kulturního pracovníka Rudolfa Gudricha. Celý svůj život zasvětila pedagogické práci. Jejím prvním působištěm byla mateřská škola v Hradci–Podolí. Od r. 1915 učila ve své rodné obci a vypomáhala svému otci v redakci Opavského věstníku. Po maturitě na Státním učitelském ústavu ve Slezské Ostravě v r. 1917 působila jako literní učitelka na obecných školách v Raduni, Kylešovicích a Opavě. V r. 1921 byla ustanovena cvičnou učitelkou nově zřízeného ústavu pro vzdělání učitelů mateřských škol při Státním učitelském ústavu ve Slezské Ostravě. V r. 1924 se stala předsedkyní Jednoty učitelek mateřských škol ve Slezsku, v r. 1925 místostarostkou a v r. 1938 starostkou Čsl. svazu učitelek mateřských škol v Praze. V r. 1925 byla jmenována odbornou inspektorkou mateřských škol Slezska a Ostravska. Napsala také řadu knížek pro děti a básnických sbírek.

16. červen 1935

Dne 16. 6. 1935 byla otevřena pro veřejnost takzvaná Bezručova chata na Lysé hoře. Moderně vybavenou turistickou útulnu nechala postavit Pobeskydská župa Klubu československých turistů (KČST). Již v roce 1933 vypracoval projekt ing. František Knobloch, realizace byla svěřena firmě Nekvasil Ostrava. Na Lysou horu vedly jen lesní cesty, doprava materiálu byla koňmi z Ostravice a z Visalají. Modřínové obložení se přibíjelo měděnými hřebíky, které vyrobily a darovaly Drátovny Bohumín. Chata měla 12 pokojů, 2 noclehárny, byt pro nájemce, ústřední topení, teplou užitkovou vodu, sporák v kuchyni byl elektricky vytápěn. Na financování se podílely i dary členů KČST z Ostravska. Při slavnostním otevření za obrovského zájmu návštěvníků nechyběly recitace básní „barda Beskyd“ Petra Bezruče a projevy zástupců turistických spolků i státních představitelů. Odpoledne se u chaty konala veselice a následující den noviny oznamovaly, že česká turistika opanovala nejvyšší vrchol Beskyd. Chata vyhořela v březnu 1978.

24. červen

Dne 24. 6. 1851 byl dán do provozu řetězový most přes řeku Ostravici spojující Moravskou a Polskou (Slezskou) Ostravu, který stál v místech dnešního Mostu Miloše Sýkory. Byl to devátý most toho druhu v českých zemích, technicky odvážný a zajímavý. Vyrobily jej sobotínské železárny podle návrhu ing. Josefa Seiferta ze zemského stavebního ředitelství. Most byl dlouhý 123,2 metrů a široký i se zábradlím 6,32 metrů. Stavební práce začaly v květnu 1847, předpokládaný termín dokončení na konci října 1849 se však dodržet nepodařilo. Důvodem byly epidemie cholery a tyfu, které se ve městě a jeho okolí rozšířily. V roce 1847 tyfus zahubil téměř 400 lidí a stejný počet padl za oběť choleře v roce 1848. Dalším důvodem zdržení stavby byla dodávka kamenných kvádrů, které se podle návrhu měly odebírat z lomu v Hošťálkovicích, ale nakonec se musely dovážet ze vzdáleného Starého Jičína. Most sloužil svému účelu až do osudného dne 15. 9. 1886, kdy došlo k jeho zřícení.

30. červen 1831

Mezi pamětními listy v makovici kostelní věže sv. Václava v Moravské Ostravě se dochoval návod k léčení cholery datovaný 30. červnem 1831. Vycházel ze zkušeností léčby cholery v Haliči. Při prvních projevech choroby musel nemocný ulehnout a dostával obklady namáčené do předem připravené tekutiny, která sestávala z pálenky, octa, pepře, hořčice a česneku. To se provádělo tak dlouho, dokud se pacient nezačal potit. K podpoře pocení se pak přikládaly zábaly z horkého písku, popele nebo ječmene. Dále se mělo praktikovat tření nohou a trupu ručníky namočenými v horkém vinném octu, k čemuž bylo zapotřebí současně pěti lidí. Každá z těchto osob měla vypít láhev pálenky, kouřit tabák a po skončení masáže si umýt ruce a obličej teplým vinným octem nebo roztokem hašeného vápna. Na spodní části nohou se pacientovi přikládaly horké cihly a pít musel velmi horký čaj z listů máty peprné.

30. června 1943

Byl z Ostravy vypraven transport Židů do Terezína. Byl to již pátý transport. Deportoval hlavně starce ze židovského starobince. Další, šestý transport ze 4. března 1945, byl složen z osob ze smíšených manželství. Oba poslední transporty se skládaly ze 124 židů, z nichž zemřelo 35 v Terezíně a 25 v dalších koncentračních táborech. Hromadné transporty ostravských židů nebyly vypravovány bez obtíží. Někteří židé totiž neuposlechli rozkazu k deportaci a volili raději dobrovolnou smrt, než aby podstoupili cestu, z níž nebylo stejně návratu. Sebevraždy židů ostravské gestapo nepovažovalo v té době za nic mimořádného a bralo je téměř s uspokojením na vědomí.

30. červen

Dne 30. 6. 1994 byla vytěžením posledního vozíku na Dole Odra v Přívoze ukončena těžba uhlí na území města. Odpoledne uspořádali havíři tryznu za zaniklé ostravské šachty, položili čtyři kusy uhlí a věnce k soše horníka před ředitelstvím OKD na Prokešově náměstí a zapálili svíčky. Hornickou hymnou byla završena více než dvousetletá tradice dolování v Ostravě, kterou v současnosti připomínají dvě jámy dolu Jeremenko, sloužící k čerpání důlních vod z ostravské dílčí pánve, zakonzervované těžní věže zasypaných dolů (národní kulturní památka důl Hlubina, důl Jindřich, starší těžní věž dolu Petr Bezruč aj.) či odplyňovací komínky určené ke kontrolovanému úniku metanu ze starých důlních děl.  

Zdroj: Archiv města Ostravy