Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pondělí 20. června 2022

Pravčická brána - největší skalní most v Evropě

 

Blíží se prázdniny a doba dovolených, tak postupně představím několik našich pozoruhodných míst = tipů k návštěvě. Znáte Pravčickou bránu? Je na snímku spolu se Sokolím hnízdem.

Rozpětí oblouku má přes 26 metrů, výšku otvoru 17 metrů, šířku 8 metrů a tloušťkou klenby 3 metry. Pravčická brána je největší přirozená skalní brána nejen v Česku, ale v celé v Evropě. Odborníci i turisté ji považují za nejkrásnější přírodní útvar Národního parku České Švýcarsko - viz mapa: 

https://slideplayer.cz/slide/2788679/10/images/2/Krkono%C5%A1e+%C5%A0umava+Podyj%C3%AD+%C4%8Cesk%C3%A9+%C5%A0v%C3%BDcarsko.jpg

Jen pro úplnost: Národní park České Švýcarsko je jeden ze čtyř národních parků v České republice. Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, která se stala symbolem parku. Má status národní přírodní památky a jedná se o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček Sokolí hnízdo. 

České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko, Chřibská a vesnicí Brtníky. Zaujímá oblast při státní hranici s Německem, která ho odděluje od národního parku Saské Švýcarsko. Rozloha parku činí 79,23 km².  

Trasa k bráně:
•    Z Hřenska – po značené cestě zhruba 4 km do kopce
•    Z Mezní Louky – cca 6 km po červené turistické značce, mírnější varianta

Pravčická brána - Hřensko, České Švýcarsko

Před  lety byla nominována mezi sedm novodobých divů světa, mezi finalisty se ale neprobojovala.

Stáří Pravčické brány se podle vědců přesně určit nedá, odhaduje se ale, že jsou to desítky milionů let. Dosud se přesně neví, ani jak unikátní útvar vznikl. Lidé ji začali navštěvovat už od konce 18. století. První turisté pocházeli z řad měšťanů a šlechtické společnosti. Jejich zvykem bylo najímat si pro své výstupy mezky či skupiny nosičů. Nahoře se pak mohli občerstvit v malé boudičce.

Tu v roce 1881 vystřídal honosný hostinec Sokolí hnízdo, který funguje dodnes. Tehdy jej pod názvem Hotel Prebischtor, tedy Hotel Pravčická brána, nechali vybudovat majitelé zdejšího panství Clary-Aldringenové.

Italští dělníci ho postavili v rekordně krátkém čase - během jediného roku - a dodnes v něm lze obdivovat zachované interiéry stylové restaurace s původním zdobením dřevěných stěn a stropů. Mezky pak nahradila nákladní lanovka, která nahoru dopravuje zásoby, jídlo a nápoje a zpátky dolů zase odpady.

Zajímavý je i původ názvu brány. Na konci 18. století se objevil název Prebischtor, tedy Prebischova brána. Legenda praví, že je to podle jména poustevníka, který v dávných dobách obýval některou z blízkých skalních slují, a při vyvalení velikého balvanu a vzniku brány zahynul.

V češtině se užívaly různé varianty. Například Prebišská brána, Prebištor, dokonce Přebičská brána a další. V roce 1924 se na základě výnosu tehdejšího Ministerstva školství a národní osvěty začal užívat název Pravčická brána.

Bránu navštívili malíři, spisovatelé i filmaři

Pravčická brána se stala také cílem výletů mnoha slavných osobností. Jedinečný skalní svět obdivovali malíři či spisovatelé. Byl mezi nimi i známý dánský spisovatel Hans Christian Andersen, který sem přijel dokonce dvakrát v letech 1831 a 1851 a zmiňuje ji i ve svých zápiscích z cest.

Krása Pravčické brány láká i filmaře. Nejen z řad tvůrců přírodopisných dokumentárních filmů, ale natáčejí se zde třeba i pohádky. Před několika lety místo využili například dánští filmaři při natáčení fantasy pohádky Dina, dcera jasnovidky. Nové lokace prý vybírali poměrně dlouho. Když ale viděli fotografie Pravčické brány se Sokolím hnízdem, měli jasno, že točit se bude v Českém Švýcarsku.

Její nejslavnější role je ale v dobrodružném fantasy filmu Letopisy Narnie. Posloužila coby kamenný most, po kterém hlavní hrdinové utíkají před zlou ledovou královnou. Protože se ale na Pravčickou bránu už nesmí lézt, byly scény, ve kterých herci přebíhají oblouk, pořízeny ve studiu.

Nedivme se, že nápor turistů byl obrovský a znamenal velkou zátěž.

 

Zákaz vstupu na oblouk Pravčické brány platí už od roku 1982. Pískovcový skalní monument totiž od 19. století začaly navštěvovat stále větší počty turistů a hrozilo jeho zřícení. Zatímco v 60. letech 19. století tam ročně mířily desetitisíce návštěvníků, dnes jich je kolem 200 tisíc.

Podrážky lidí na měkkém pískovci způsobily to, že se pozvolna tenčil, ubyla z něj vrstva skoro 50 centimetrů. Navíc lidé vyšlapali do pískovce žlab, to změnilo směr odtoku vody, která začala prosakovat trámem brány, což urychluje erozi. Brána tehdy byla dokonce vyztužena speciální pryskyřicovou směsí.

Ke zřícení skalního mostu ale podle odborníků v blízkých desetiletích a asi ani v příštím století nedojde. Je podle nich poměrně stabilní a prohlížet si ji bude ještě několik generací turistů. Tak uvidíme... 
Pokračování
zdroj: cesky.radio.cz, hanamachalova.cz

10 komentářů:

  1. Hani, je to krásný útvar, ale bohužel je v soukromých rukou jistého německého podnikatele a Národní park z ní nemá ani korunu. Dokonce se tam vytvořila spodní částí lezecká cesta. Turisté vadili a to, že tam horolezci tlučou skoby odspodu to nevadí?!!! Když jsem se to dočetla, tak jsem myslela, že mě trefí...Všechno co máme se prodalo nebo ještě prodá a co nám zbude?! Rozkradená republika. Zbavili jsme se spousty továren, památek a teď i přírodního bohatství a cizinci si tu vydělávají spousty peněz a daně odvádějí jinam... Jsme národ zlodějů a hlupáků. Jinak to neumím nazvat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, Ty bydlíš v tom kraji a máš tuto přírodní památku asi nejblíže. Proto máš informace z první ruky, jak se říká a věřím, že jsou pravdivé. Jenže to, co popisuješ, dělali - dělají představitelé, které jsme si zvolili.

      Vymazat
  2. Pravčickou skálu bych hrozně ráda navštívila. Můj muž má problémy s delším chozením, tak tam se asi nevypravíme, ale třeba to vyjde alespoň na jednodenní výlet. Měj se 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, v létě by to snad "nějak" promyslet a zařídit šlo, je to na chození náročnější terén, ale ber to tak: když ne teď, tak kdy??
      Přeji, abyste na nějakou variantu přišli. ☺

      Vymazat
  3. Vždy jsem si přála vidět ji na vlastní oči.Nepodívám se tam,noženky neposlouchají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, Evi, v našem životě jsou místa, která už z určitých důvodů nenavštívíme, proto tvrdím, člověk má cestovat a navštěvovat hlavně v dosahu místa, která se zdravýma nohama dobře zvládne. Je to rada pro mladší.

      Vymazat
  4. Anonymní21.06.22 6:05

    Nikdy jsem tam nebyla, moc mě to láká jen ty davy návštěvníků… Ty odrazuji!
    Hani, děkuji za poučení, měj hezký den. Helena
    https://sincerehelena.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já jsem tam byla jednou, už hodně dávno, je to od nás strašně daleko, přes celou republiku, tento kraj je pro nás těžko probádatelný. No a davy? Už jsem si odvykla a teď, když slyším, půjdete se školní třídou, jinak čekáte další hodinu, už dopředu se tvářím... znechuceně.
      Vy jste ale dobří turisté, tak věřím, že se tam dostanete, což vám přeji. ☺

      Vymazat
  5. Hani,děkuji za tento příspěvek. Nikdy jsem v tom krásném místě nebyla, škoda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda jsem Ti, Marti, tuto přírodní zvláštnost aspoň takto zprostředkovala. Od nás navíc je to fakt strašně moc daleko, to by se ani během jednodenního výletu zvládnout nedalo, ale terén (jak vidíš na fotkách) je náročnější.
      Také říkám "škoda".

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Pozoruhodné ženy: Helena Voldanová a Zelený čtvrtek

Dnešní článek je ke Dni učitelů, který se připomíná v den narození Jana Ámose Komenského. Všem, kteří tomuto nelehkému povolání zasvětili sv...