Louis Pasteur: objevil pasterizaci a porazil vzteklinu.

 

"Je více filozofie v láhvi vína, než ve všech knihách." 

Přečtěte si příběh o objeviteli pasterizace a očkování, díky němuž žijeme o mnoho let více než naši předkové.

Pasteur znamená pastýř. Jeho předkové byli zemědělci, mlynáři a koželuhové. Díky němu pijeme pasterované mléko a umíme vyléčit vzteklinu. Co mě k tomu přivedlo: Byli jsme ubytováni v hotelu Senimo v Olomouci a tak celý týden jsem měla na očích tabulku s názvem ulice - Pasteurova. Když si přečtete víc, jak pomohl lidstvu, takový člověk by si "ulici" zasloužil snad v každém městě... Pasterizaci mléka si ještě pamatuji ze školy a to další jsem doplnila. Také se dozvíte, proč se říká "pokusný králík".

 

Obrázky klikem zvětšíte

Dnešní osobnost se narodila před 200 lety (27. 12. 1822) a má nesmírnou zásluhu na tom, jak dlouho můžeme konzumovat nápoje a potraviny, aniž by nám po nich bylo špatně. A teď vás to možná pobaví, protože ten proces si u něj objednala generalita francouzského loďstva, aby se jim nekazilo víno. Nakonec se ukázalo, že celý proces bude mít mnohem širší použití. 

Dám indicie: 1. Mléko, 2. 72°C, 3. Tuberkulóza. Jak to souvisí? Přihořívá? ... Nebudu napínat, je to Louis Pasteur (1822-1895), který přišel na to, že když mléko zahřejeme na 72°C, pak ho můžeme pít mnohem déle. To je známo a jak s tím souvisí tuberkulóza? Ta se dřív přenášela i mlékem od nemocných krav a od okamžiku, kdy se začalo pasterizovat, tak téhle masové nákazy ubylo. 👍 Tehdy se počet nakažených jen zmírnil, ale vymýtit se ji podařilo až očkováním a to má na svědomí úplně stejný člověk jako tu pasterizaci. Správně je pasterace i pasterizace.

 

Francouzský biolog vystudoval chemii, ale díky všem svým objevům je po celém světě považován za nejvýznamnější postavu dějin lékařství. To se neodvažuji tvrdit, to jsem vyčetla. Je to velká pocta, když se po vědci jmenuje celý chemický proces. LP je díky svým pokusům považován za zakladatele hned několika oborů: Bez něj by neexistovala stereochemie, mikrobiologie, také imunologie. Louis Pasteur vymyslel očkování, díky němuž se lidský věk v průběhu 19. století zdvojnásobil. Myslím, že bez Pasteura bychom tady už mnozí nebyli.

Na začátku své vědecké kariéry se zaměřil na výzkum kvasinek. I když se říká, že v laboratoři trávil jen pět dní v týdnu, ale dá se říct, že ke studiu kvasinek ho přivedly napoleonské války. Tehdejší britská námořní blokáda znemožnila dovoz třtinového cukru z Karibiku a jihovýchodní Asie. Francouzským producentům alkoholu nezbylo nic jiného, než začít pěstovat cukrovou řepu. Následný výrobní proces se neobešel bez problémů s kvašením. Pěstitelům se všechno kazilo a oni nevěděli, co s tím... Když jmenoval Napoleon III. Pasteura profesorem chemie na univerzitě v Lille, vzali vědci kvasinku na milost, považovali ji za živý organismus, ale tenkrát opravdu nevěděli, jak se k ní mají chovat. 

 

Nástroj, který si Louis Pasteur nechal vytvořit pro pozorování kvasinek v kvasícím moštu. Tenká skleněná trubka vyfouknutá do zploštělé koule (A) byla umístěna na stolek mikroskopu (B). Různé kvasinky lišící se tvarem buněk v kvasícím moštu pod mikroskopem (C). Upraveno podle Pasteur (1876)

 

Pasteur zjistil, že kvašení je životní projev mikroorganismů a že se jinak chovají v prostředí s přístupem vzduchu a jinak bez něj. Pasteur vyřešil problémy s octovatěním vína, kysáním piva i kysnutím mléka. To byly opravdu hvězdné výkony a považte, že mu tehdy bylo 32 let! Stalo se to 20. dubna 1862, kdy svoji metodu poprvé úspěšně vyzkoušel. Byla to nová metoda uchovávání potravin. To byl začátek, opravdu bombastické objevy měly teprve přijít.

 

19. století bylo sice dobou převratných objevů, společenských změn a velkého pokroku, ale stále tam měly živnou půdu dost bizarní teorie z minulosti, např. ta o samoplození. V Pasteurově době dost vědců věřilo, že by život mohl vzniknout spontánně z neživých látek. Např. hovězí vývar - v něm se velmi rychle vykultivují mikroorganismy. Tehdy vědci věřili, že ty mikroorganismy se tam narodily samy.

Přesto, že jim to Pasteur vyvrátil s převařenou tekutinou, která obsahovala živé kvasinky, pak ji uchoval bez přístupu vzduchu, pořád nevěřili. Pasteur vymyslel něco, čím jim vytřel zrak. Pořídil si baňku - láhev s dlouhým zakřiveným hrdlem, která připomíná labutí krk. 

 

 

Baňky s labutím krkem, které používal Pasteur při svých experimentech.

 

Slavná baňka col de cygne

Pro své experimenty používal Pasteur baňku s labutím krkem col de cygne. Benátští skláři byli první, kdo experimentoval s lahvemi s dlouhým, zakřiveným a protaženým hrdlem, který připomínal labutí krk. Od 16. století se takové lahve importovaly zejména do Persie, kde se staly součástí šíitských pohřebních rituálů a byly známé jako ashdan či nádobka na slzy. Ovšem Pasteur v nich viděl docela jiný potenciál a nechal si takové láhve přizpůsobit pro své pokusy. 

 

Baňka s husím krkem z laboratoře Louise Pasteura je rekonstruována v muzeu Pasteurova ústavu v Lille na severu Francie. Foto © Pierre André/Wikimedia Commons CC BY-SA 4.0

 

Pasteur tuto baňku používal na zachytávání mikrobů. Převařil bujón, část nalil do baňky s rovným hrdlem a zbytek do té labutí. Obě baňky nechal měsíc stát v pokoji s přístupem vzduchu. Po několika týdnech se bujón v baňce s rovným hrdlem zakalil, ale ten v baňce "labutí" byl pořád k jídlu, protože mikroby se uvěznily v labutím krku. Za experimentální vyvrácení teorie samoplození získal Louis Pasteur v roce 1862 Alhumbertovu cenu.

 

Tento experiment byl prvním krokem k objasnění záhady, odkud se berou kvasinky, které se účastní alkoholového kvašení moštu.

 

V roce 1861 Pasteur zveřejnil svoji nejslavnější práci o kvasinkách, v níž popsal rozdílné účinky přítomnosti a naopak nepřítomnosti kyslíku na zkvašování cukru. Pro tyto dvě podmínky v roce 1863 zavedl termíny aerobní a anaerobní. Zjistil, že v baňkách bez kyslíku kvasinky rostly jen trochu, ale zkvašovaly cukr, zatímco v baňkách s kyslíkem se sice tvořilo mnohem více kvasinek, avšak jejich kapacita zkvašovat cukr se téměř vytratila. Tímto experimentem zjistil, že produkce kvasinek na 1 g cukru je 20× vyšší za přítomnosti kyslíku než v jeho nepřítomnosti.

V roce 1866 Pasteur vydal knížku Studie o víně (Études sur le Vin), ve které se zabýval chorobami vína a tomu, jak jim předcházet. Zejména se zajímal o vína z oblasti Arbois v Juře, kde jeho otec pracoval jako koželuh a sám Pasteur chodíval do školy. Zde studoval slavné vin jaune z Château-Châlons – dlouhověké, silně alkoholické víno, které v překladu znamená žluté víno podle barvy, kterou získalo oxidací v sudu a které připomíná suché fino sherry. 

***

Jaký byl LP? Pocházel z koželužské rodiny, takže celé dětství pozoroval, jak jeho otec čistí stažené kůže, máčí je v bílém roztoku, co vypadá jako nepasterované mléko a přitom je to vápno. Byl tam stálý zápach, ale tím i dobrá průprava pro život v laboratoři. Původně se chtěl stát malířem a docela mu to šlo. Když se nakonec rozhodl pro vědeckou dráhu, slýchával, že svět přijde o talentovaného umělce.

Po maturitě se hlásil na prestižní École normale supérieure. Skončil 15. z 22. To bylo zklamání. Nedal se na školu zapsat a příští rok tam skončil čtvrtý. Dnes tam má pamětní desku. V revolučním roce 1848 se postavil na stranu přívrženců republiky. Na konci května opustil rozbouřenou Paříž, aby se postaral o umírající matku. A to ho zachránilo. 3000 vzbouřenců bylo popraveno a dalších 15 000 odesláno do zámořských kolonií.

Vědcem by se nestal bez svojí ženy Marie. Ta byla jeho "andělem", ale i laboratorní asistentkou. Uměl si vybrat, jeho žena byla dcerou rektora univerzity ve Strasbourgu. Poznal ji během návštěvy u profesora Laurenta na začátku r. 1849. Potkal ji, požádal pana rektora o ruku a za tři měsíce byli svoji. Láska jako trám. Svého budoucího tchána LP asi okouzlil, jelikož v něm viděl slibného vědce, protože v té době to byl chlapík chudý jako kostelní myš. Kdyby se paní Pasteurová narodila v jiné době, třeba dnes, určitě by měla svoji vědeckou kariéru. V tandemu jim to šlo a přitom měli spolu pět dětí. Jenže, bohužel, hned tři - Jeanne, Cécile a Camille, jim zemřely na tyfus. Místo toho, aby zanevřel na Boha, začal se LP ještě více soustřeďovat na svou vědeckou práci. Chtěl především přijít na to, co takové nemoci jako tyfus způsobuje. Díky svému workoholismu málem přišel o život. V roce 1867 Pasteur opustil École Normale Supérieure a byl jmenován profesorem chemie na Sorbonně. Když mu bylo 46, byl stižen záchvatem mrtvice a vypadalo to, že pár dalších let bude schopen dělat jen jednoduchou práci. Když musel, vzhledem k chatrnému zdraví, přestat přednášet, přiřkli mu doživotní důchod 1000 franků měsíčně. V poslední době se často mluví o důchodech, tak jsem zařadila i tuto informaci. 

Jenže on bez laboratoře v podstatě nemohl žít. Pořád chtěl pracovat, tak před ním manželka a pak i dcera schovávaly knihy, papíry a tužky, aby jen odpočíval. To se jim nepodařilo. Nakonec se Pasteur nechal na nosítkách odnést na vlak, odjel na jih Francie, kde zkoumal mikrobiologické původy choroby tzv. bourcového moru, který tam ohrožoval úrodu. Takže se dá říct, že de facto Pasteur zachránil celé francouzské hedvábnictví. Vypracoval metodu, která umožnila uchování zdravých vajíček bource morušového a zabránila jejich kontaminaci organismy způsobujícími onemocnění. 

 

 Záškrt, spalničky, černý kašel... V jeho době byl jediný způsob, jak čelit zákeřným nemocem, nechat se nakazit a čekat, jak se tělo s nemocí popere. Dnes na to všechno už máme očkování a to právě díky Pasteurovi. Když mu zemřela 9letá dcerka Jeanne na tyfus, tak ho ničilo, že ji nemůže pomoci. Tehdy už tušil, že mezi zákeřnými nemocemi a mikroby bude souvislost. Začal experimentovat sám na sobě. Nejdříve se soustředil na mikroby. Zvířata v chovech hynula na zákeřné nemoci po tisících a to způsobovalo velké hospodářské škody. Pasteura nejdříve zaujaly slepice a tak je nakazil bakteriemi sněti slezinné. Představte si, nic se jim nestalo. Pak nakazil stejnou smrtelnou nemocí ovce a ty naopak pošly. Slepice a ovce mají totiž odlišnou tělesnou teplotu. Šťastné slepice, které nejprve nákazu přežily, prostě ochladil ve studené vodě a pak se u nich nemoc projevila. Věda si žádá oběti. Pasteur zjistil, že působením teploty a vzduchu se mikroorganismy dají oslabit a když jimi pak zvířata očkoval, tak to přežila a ještě získala imunitu. Tak si LP opatřil historicky první vakcíny. Potřeboval dokázat, že skutečně zabírají. K tomu dostal příležitost na farmě známého statkáře a zvěrolékaře. Provedl tam doslova velkou ovčí performanci (veřejné vystoupení) za přítomnosti mnoha vědeckých kapacit. Sedláci poskytli Pasteurovi na pokusy 60 ovcí. 

 

 Polovinu z nich očkoval svou vakcínou a pak celé ovčí stádo nakazil již zmíněnou snětí. Před diváky prohlásil, že očkované ovce přežijí. Na jeho vítězství by si tehdy na onom "dvorku" vsadil asi málokdo. Kupodivu, všechny očkované ovce opravdu přežily a rozutekly se zpátky na pastviny. Tím se otevřela klíčová otázka, jestli lze podobným způsobem očkovat před smrtelnými chorobami i lidi. My už v dnešní době odpověď samozřejmě známe, ale víte, odkud pochází sousloví "pokusný králík"? 

 

 

Pokusné králíky používal LP v době, kdy se pustil do výroby vakcíny proti vzteklině. Využíval právě nakažené králíky. Po smrti jim odebral kus míchy a tu usušil ve sterilní baňce. Virus přitom zeslábnul a on jím infikoval další králíky. Díky králíkům získal Pasteur očkovací látku proti vzteklině. Virus byl totiž postupně tak slabý, že jím nezpůsoboval už žádnou nemoc. Smrtelná vzteklina se předtím po celá tisíciletí šířila mezi zvířaty a přenášela se i na člověka.

Jednoho nakaženého pacienta přinesli i Pasteurovi. Byl to 9letý chlapec, kterého pokousal vzteklý pes. Tou dobou už Pasteur věděl, že vakcína zabírá na zvířata, co udělá u člověka ještě nemohl tušit. Tehdy si vzpomněl na svoje tři děti, které mu umřely na tyfus, takže zmíněnému chlapci vakcínu podal. Během následujících dní dostal pacient 12 injekcí obsahujících vždy kousek míchy z králíka uhynulého na vzteklinu a chlapec se vyléčil! Stal se tak historicky prvním člověkem na světě, který vzteklinu přežil. Vakcína byla poprvé aplikována Josephu Meisterovi, chlapci, kterého pokousal vzteklý pes. 👍 Mělo to samozřejmě neuvěřitelný ohlas a během dalších let vznikly vakcíny proti většině tehdejších smrtelných nemocí. I proti tyfu, což muselo být pro Pasteura alespoň malé zadostiučinění. Od té doby byly vyvinuty vakcíny proti spoustě dalších nemocí. Jen jedna stále odolává = lidská hloupost. 

 

 

Pomník L. Pasteura v Arbois. Louis totiž chodil do základní školy v regionu Arbois.

Nějakou dobu se také potýkal s rovnicí alkoholového kvašení. Snažil se do ní totiž vtěsnat vedlejší produkty kvašení jako glycerol a kyselinu jantarovou. A to se mu nedařilo. Rovněž se mu nepodařilo z kvasinek izolovat enzym, který se na kvašení podílel.

To se podařilo až německému chemikovi Eduardovi Buchnerovi, který za svoji práci získal v roce 1907 Nobelovu cenu za chemii. Pasteur Nobelovu cenu nezískal, v jeho době ještě nebyla udělována.

Louis Pasteur se poněkolikáté a definitivně zapsal do dějin. A jestli vás zajímá, na co zemřel, nebyla to nakažlivá nemoc. Zemřel ve věku 72 let na srdeční zástavu. Jeho zdravotní problémy se táhly od mozkové mrtvice v roce 1868 a pak další mrtvice a urémie v roce 1894.

 

 "Nejlepším lékařem je příroda: vyléčí tři čtvrtiny nemocí a nikdy nemluví špatně o svých kolezích.“

Zdroj: https://citaty.net/autori/louis-pasteur/

„Nejlepším lékařem je příroda: vyléčí tři čtvrtiny nemocí a nikdy nemluví špatně o svých kolezích.“

Zdroj: https://citaty.net/autori/louis-pasteur/

Zdroj: dvojka.rozhlas.cz, Wikipedie, mojelahve.cz