Původ některých štědrovečerních zvyků a pověr

 

Máte rádi štědrovečerní večeři a ty obyčeje s ní spojené? Jste pověrčiví? Tak to je pro vás ten správný čas, zdědili jsme to po předcích. Štědrovečerní čas vnímali lidé v dřívějších dobách jako magický: plnil přání, zjevovala se proroctví a mohli jste ovlivnit blížící se nový rok. Význam mělo podle pověr pro nadcházející rok prý už to, na který den v týdnu Štědrý den připadal:

• pondělí – dobrá úroda, hodně medu
• úterý – bude hodně vína a obilí
• středa – příznivý rok, mnoho vína, ale žádný med
• čtvrtek – velmi úrodný rok, jenom vína prostředně
• pátek – tuhá zima
• sobota – málo ovoce, ale vydaří se žito
• neděle – mírná zima, úrodné jaro a léto plné větru

Štědrý den byl postním dnem, a proto i charakter jídla byl postní. Za maso se nepokládalo rybí maso. To však bylo v 18. století dražší než ostatní druhy masa (jak se to podobá dnešku), proto většina domácností musela dávat přednost levnějším alternativám. Kapr nebyl tak rozšířen, jedl se i lín, sumec a jiné sladkovodní ryby.  

 

 

Předvánoční trhy v minulosti.

 

Pstruh namodro s holandskou omáčkou:
Na zámku Březnice, který patřil rodu Pálffyů, se podle publikace Pavly Kalousové v roce 1847 na hraběcím štědrovečerním stole objevila polévka s knedlíčky, šneci, vaječná roláda, pstruh namodro v aspiku, pečená štika a ořechový dezert či jablkový závin. Pro důstojníky, kteří na zámku také hodovali, byla připravena rybí polévka, štika v máslové omáčce, kapr namodro, pečený kapr a jablkový závin. Na první pohled je tedy jasné, že šlechtická tabule se od té „v podzámčí“ i té naší současné výrazně lišila.

 

Šneci jsou součástí naší vánoční tradice:

První zmín ka o šnecích na talíři se v českých zemích objevuje kolem 16. století a je spojena s rodem Rožmberků. Hned čtyři recepty se objevují v Domácí kuchařce M. D. Rettigové - šlo o šneky s kyselým křenem, nadívané šneky, šneky s vinnou omáčkou a šnečí ocásky. Za první republiky byli už šneci považováni za tradiční vánoční lahůdku a bylo zvykem, že se rodiny vydaly na sváteční procházku a cestou se stavily v restauraci či lahůdkářství právě na šneky. 

___________________________

 

M. D. Rettigová: "Uvař mandel šneků (asi 15 ks). Uvařené šneky je potřeba dostat z domečků, uřezat jim ocásky, očistit je a omýt ve vlažné vodě, pak je v hovězím vývaru dovařit do měkka. Mezitím je potřeba vyvařit také skořápky, protože je budeme ještě potřebovat. Naplníme je směsí:

Utři čtvrt libry nového másla se šesti loty čerstvých sardelí, dej k tomu z půl citronu drobně rozkrájenou kůru, 3 stroužky se solí rozetřeného česneku, trochu květu, jednu strouhanou žemličku, a je-li to málo slané, tedy přidej trochu soli a všecko dobře rozetři."

Vysvětlení: Čtvrt libry másla je asi 113 g (1 libra je 0,4536 kg) a šest lotů sardelí představuje 96,36 g (1 lot je 16,06 g, tedy 1/32 libry). Pak přijde na řadu plnění skořápek. Do každého vyvařeného domečku je potřeba dát trochu nádivky, potom šnečí maso a znovu nádivku. Na másle se nyní usmaží žemle a zalije se polévkou, v níž se vařili šneci. Pak je potřeba přidat ještě trochu vína, dva loty sardelí a vše se nechá povařit. Tímto zalijeme naplněné ulity, které jsme vyskládali do pekáčku a v troubě necháme asi dvacet minut dusit. A máme hotovo! 

_________________________

 

Z kapra se stala tradice ve 2. polovině 19. století, protože se díky cenám stal dostupným pro širokou veřejnost. Nejstarší dochovaný recept na přípravu kapra je z r. 1810. Jde o kapra na černo, který se připravoval tři dny a pekl se v omáčce z mandlí, rozinek, perníku, povidel, ořechů a sladkého piva. Tento recept postupně kvůli své složité přípravě zcela zmizel a do české kuchyně přišel kapr smažený. Ten je z rakouské kuchyně a recept byl uveden v Domácí kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové z r. 1895.  

 

Na stůl se prostíral bílý ubrus. Nesměl chybět dožínkový věnec, bochník chleba, česnek a hrnek medu. Někde se dbalo, aby byla přítomná ošatka s devatero druhy jídla (většinou ovoce a ořechů). Jinde se do každého rohu stolu dávala ošatka. V první byl bochník chleba, aby byl zajištěn dostatek jídla pro rodinu. Do druhého se dávala úroda ze zahrádky a z pole, aby i příští rok byla dobrá úroda. Do třetí ošatky přišly peníze jako symbol blahobytu a čtvrtá se plnila kousky potravy pro dobytek a drůbež.

 

Na stůl se připravovala také kaše, kukuřičná nebo krupičná oslazená medem nebo ovocem. Základem štědrovečerní hostiny byly tedy polévky, luštěninová jídla a kaše, několik dní předem se napekl bílý chléb a vánočky. Když se na obloze objevila první hvězdička, půst skončil a zasedlo se k slavnostně prostřenému stolu.

Jako dezert se po štědrovečerní večeři servírovala vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, pivo, víno či pálenka pro dobré trávení. Kosti se odkládaly zvlášť a po večeři se zakopávaly pod ovocné stromy, aby příští rok byla zase úroda a zbytky večeře se rozdělily mezi dobytek.

Na každého se pamatovalo, jak praví verše ze známé básně:

Hoj, ty Štědrý večere,

ty tajemný svátku!

Cože komu dobrého

neseš na památku?

Hospodáři štědrovku,

kravám po výslužce,

kohoutovi česneku,

hrachu jeho družce.

Ovocnému stromoví

od večera kosti

a zlatoušky na stěnu

tomu, kdo se postí...

(K. J. Erben: Štědrý den)

Naši pohanští předkové oslavovali tento den jako období po nejdelší noci v roce, po zimním slunovratu (21.12. nebo 22.12.), které bylo svátkem smrti a znovuzrození. S příchodem křesťanství postupně vystřídaly pohanské svátky ty křesťanské, spojené s oslavou narození Ježíše Krista.

Symbolem Vánoc je vánoční stromek, ať si pořizujeme živý nebo umělý. Někdo má i venkovní. U nás je už léta letoucí umělý a "stačí nám". Ovšem vždy chystám z chvojí vánoční kytici, jak ji nazývám, protože ani adventní věnec nedělám. U nás to prostě nebylo zvykem. Vánoce  jsou plné křesťanství, přitom i ten ozdobený stromek je pohanský zvyk! Když zapátráte v pramenech, tak zjistíte, že už v pohanských dobách se zdobením stromku uctívala božstva, jako příklad uvedu Radegasta, který asi je nejznámější. 

Ovšem pozor, jak od stromku přejdeme k jedné známé štědrovečerní pověře. Vstáváte od stolu? Zase to pochází z doby pohanů, protože stromky se v minulosti zdobily pro zemřelé. Lidé totiž věřili, že v určitých dnech mohou vstupovat do světa živých. Možná máte na stromku kolekci - víte, že původ tohoto zvyku je také pohanský? Pohané samozřejmě neměli kolekce, ale na větve stromů zavěšovali "pamlsky", které měly mrtvé nasytit a ti už nebudou nikomu neubližovat. Tento rituál má pokračování - dodnes se říká, že od štědrovečerního stolu se nemá vstávat, aby vámi uvolněné místo nezasedla zbloudilá duše. 

Venkovní živé stromky se ověšely dobrotami i pro zvířata, aby měla dostatek potravy v chladných dnech. To, že se stromky zdobí svíčkami, skleněnými a jinými ozdobami, barevnými řetězy atd. je už záležitost "moderní doby".

Již Keltové věřili, že slunovrat má určitou moc, že se setkává svět živých a mrtvých, proto mrtvým duším, které se vracejí, se má nechávat po večeři otevřené okno, aby vlétly dovnitř a dojedly zbytky jídla. Děly se zázraky.

Na Štědrý den se nemá tedy prát ani věšet prádlo. Má to více vysvětlení: aby se někdo příští rok neoběsil, později to zaobalili - aby nedošlo k neštěstí. Další obměna – zemře ten, čí prádlo visí. Je vidět, že lidé se rádi straší. 😗

___________________________________________

A pozor, prosím: Kdo si stoupnul bosou nohou na sekyru, toho celý rok nebolely nohy!  👍 🎄