Kolem Karvinského moře a kousek dál

 

Tento příspěvek už déle čeká na uvedení, vždy ho jiný přeskočil. Nevím, jestli někdo zná Karvinou, spíše město mnozí hodnotí a přitom tam nebyli. "Šikmý kostel" je známý díky románům paní Lednické, ale o moři jste asi neslyšeli. Dnes spousta zeleně, historie a dokonce moře - i to je Karviná. Teď nemám na mysli třetihorní moře k lázeňským účelům, to je jiná kapitola. V létě lidé vyhledávají koupání a tady je rarita, která patrně nikde jinde není. Koupání s výhledem na důlní věž a kolem je ticho, protože je to vzdáleno od ruchu centra města, ale ne zas tak, aby tam člověk nedošel pěšky. To je  Karvinské moře.

Od roku 2020 je území Karvinského moře  využíváno k rekreaci a k rybaření. Byla vytvořena pláž a jsou tam lavičky, převlékárny, lehátka, zastínění, vstup do vody včetně malých mol a plovoucího mola, jak vidíte na fotografii. Je tam malé volejbalové písčité hřiště i místo pro otužilce se speciálním vstupem do vody. Za odpočinkem tu jezdí i bývalí horníci, kteří třeba zrovna pod tím jezerem kopali uhlí.

 

Vybrala jsem krátké video, které nabízí i dost informací a nemusím je tady psát:

 

Podívejte se na naši procházku, kterou jsme zahájili v Darkově u mostu Sokolovských hrdinů. Fotografie si rozklikněte:

 

Auta přes něj sice nejezdí, ale slouží také jako vycházková "kolonáda". Most je téměř 56 metrů dlouhý a 5,6 metru široký, jeho výška je 6,25 metru. Železobetonová konstrukce s neobarokními prvky byla postavena v r. 1925 podle návrhu ing. Franze Rabeho. Ten se inspiroval mosty, které se v té době stavěly zejména v Belgii. Použil úsporný, ale technicky velmi náročný Vierendeelův nosník. 

Je to "vymakaný" konstrukční systém, který najdeme po celém světě, Vierendeel byl Belgičan. Pro lepší porozumění klikněte ZDE. 

 

Kdysi po něm normálně jezdila auta, z důvodu poddolování musel být pozvednut o 2 metry, aby ho neohrozila velká voda. Dnes je to kulturní památka a dostal se i na minci: 

 

 

Řeka Olše (Olza) je pohraniční řeka, která rozdělila původní Těšín na Cieszyn a Český Těšín. Pramení v PL u Istebne, na naše území přitéká u Bukovce a po 71km toku se  v Bohumíně vlévá do Odry. 

 

 

To je Karvinské moře v první polovině března 2024.

 

 

Vzhledem k cyklostezce, která vede kolem, je Karvinské moře také zastávkou, kde je možné strávit chvíli v klidu na břehu vody a třeba si smočit unavené nohy.

 

 

Jsme v Loukách nad Olší, kdo netuší, kde to je, dám mapku: 

 

 Louky nad Olší jsou místní částí Karviné a kostel na snímcích je zasvěcen svaté Barboře. To je patronka horníků. Jenže ten kostel byl vlastně odsvěcen... Byl postaven v letech 1808-18 a byl to farní kostel. Nyní chátrá a je ponechán svému osudu. Podrobně jsem o něm psala ZDE. 

Foto z dronu, všude kolem kostela bývala obydlená vesnice Louky:

 

 

Každý, kdo někdy hořekujete nad zničenou krajinou, přijeďte sem, do Louk a projděte si to tam. Tady poznáte, co je skutečně zničená krajina.

 

Tyto staré fotografie nejsou moje, jsou z netu a interiér se takto už nedá nafotit. Fotky byly pořízeny v r. 1995, kdy tento kostel končil. Vkládám je k připomenutí toho, jak dnes opuštěný kostel vypadal. Na hlavním oltáři mohli věřící vidět umělecky hodnotný obraz Kristus na kříži od rakouského malíře Doeringera z roku 1808. Nad ním v lunetě na návštěvníky shlížela svatá Barbora. Na bočních oltářích byly umístěny obrazy svatého Josefa, Panny Marie a Jana Křtitele – díla těšínského malíře Klementa Lobra z roku 1848. 

Jak to tady žilo! Představuji si, kolik asi dětí, většinou z hornických rodin, tu bylo pokřtěno. Kolik manželských párů právě tady vykročilo na společnou cestu životem. A také s kolika lidmi tu proběhlo rozloučení a ti pak zakončili svoji pouť na blízkém hřbitově. Před pár lety sem kamarádka přivezla svou 90letou maminku (narodila se v Loukách) a ona už nic nepoznávala, ani hrob předků nenašli...  😥

 

Kostel je poddolován a trhliny ve zdivu vypovídají o rozdílném sesedání terénu pod jeho základy. Je nebezpečné tam chodit. Proto byl ponechán svému osudu. Uvnitř je to bez zařízení a co tam zůstalo, je zničené. Vždy, když mám možnost, chci aspoň projít kolem této chátrající památky a udělám pár fotek. Vždy si říkám, možná je to naposledy. Zatím se opuštěná stavba skoro 30 let drží... 

Koho zajímá, jak to v takovém kostele vypadá, věnujte čas tomuto videu: 

 

  

V dáli jsou vidět Těšínské Beskydy a my jsme v Loukách v části Zátiší.

 

Toto je nový kostel svaté Barbory postavený o kus dál a projektovaný ve tvaru slzy architektem Ladislavem Mirtem. Měl nahradit ten zničený. Vysvěcen byl v roce 2001. Architekt se rozhodl pro podobu slzy proto, aby vyjádřil smutek nad devastací krajiny, kterou poznamenala těžba černého uhlí.

 

Český a polský břeh Olše by měla spojit nová lávka pro pěší a cyklisty. Vyrůst má v části Louky, čímž propojí Karvinou s obcí Haźlach na polské straně. Lávka by tak měla sloužit jako součást mezinárodní cyklostezky, realizace by měla proběhnout do roku 2025. Tohle je vizualizace:

 

 

Jaro je v přírodě Těšínského Slezska znát.

 

 

Jsme v Chotěbuzi, ke které patří i část Podobora. Tam je archeologická lokalita, jedna z nejvýznamnějších pravěkých a raně středověkých památek Těšínského Slezska. Archeopark vznikl tam, kde dříve bývalo opevněné hradisko z doby ještě před příchodem Slovanů, v tzv. halštatském období. 

V době slovanského osídlení hradiště přímo pod ním protékala řeka Olše. Později, při velkých záplavách, o které tu nebyla nouze,  se řeka už nevrátila do původního koryta a tak dodnes Olše teče asi o 300 metrů dál. Je to vidět na mapě z Archeologického atlasu ČR, odkud jsou i další fotky hradiště.

 

 

Hradiště Chotěbuz-Podobora se nachází zhruba 2 km severovýchodně od středu obce Chotěbuz na vyvýšené ostrožně u řeky Olše, v blízkosti původní významné obchodní stezky.

 

  

Slovanské osídlení je datováno od poloviny 8. století až do počátku 11. století. Areál tvoří dvě předhradí a akropole. Přístupový most byl volen tak, aby v případě ohrožení mohl být stržen, případně zapálen.

 

 

Délka opevněné soustavy o rozloze asi 1,7 ha dosahuje přibližně 400 m. Na hradišti byly nalezeny především obytné a výrobní stavby i množství artefaktů - pazourkové odštěpky, šípy a keramika. V současné době je zde Archeopark s novou vstupní budovou a archeologicko-přírodovědnou expozicí.

 

V Chotěbuzi je také největší hraniční přechod mezi ČR a PL. Pro turisty je zajímavý Rybí dům s velkými akvárii a samozřejmě rybami. Ty si tam můžete dát i v kuchařské úpravě na talíři.

 

Svou náplní to byl velice pestrý výlet.