Zastavení v Táboře a výstup na věž

Jeli jsme na dovolenou a na ubytování byl nástup v 15 hodin, jak této doby využít? Návštěvou některého místa na trase, proto jsme se zastavili v Táboře, který nemáme možnost navštívit často. Byli jsme tu na výletě už dvakrát a jednou jsme byli týden ubytováni ve velkém hotelu nazvaném podle Žižkovy zbraně. Pořád je co prohlížet, chce to něco speciálního. Trochu jsme se porozhlédli po městě a to doslova.

 

 

 

 Zvolili jsme kostel Proměnění Páně v pozdně gotickém stylu.

Stavba děkanského kostela  začala v 80. letech 15. století a jeho presbytář je orientovaný na východ. Chrám kdysi poničilo několik požárů, největší škody však utrpěl roku 1621 (třicetiletá válka) při obléhání císařskými vojsky pod vedením Dona Baltazara de Marradas.

Věž kostela nepřehlédnete, je vysoká 75 metrů a lákavá je vyhlídka. Malými hnědými dvířky na zadní straně kostela je vstup na věž. Při výstupu stoupáte po kamenných a pak po dřevěných schodech. Kostelní věž nemá klasickou vyhlídkovou terasu, ale pod kopulí se skrývá místnost. 

Jak ukazuje šipka na fotografii a modrý nápis, v tomto úseku musíte podlézt pod zvonem, který váží něco přes 2,5 tuny. Je to příležitost prohlédnout si zvon a celé to zařízení věže pěkně zblízka. V té chvíli si říkám, že tak to návštěvník neuvidí ani při "Noci kostelů", už kvůli zvýšenému zájmu.  Máme splněno. 👍

Nyní jsme ve výšce 60 metrů. Kdybychom stáli na ochozu, jak to většinou bývá, asi bych měla závrať. Jsme v uzavřené místnosti, kde  až do roku 1956 žil městský věžný s rodinou! Neumím si to představit, už pro ty schody, vodu, hygienu..., raději nepřemýšlet. My můžeme nahlížet z oken "jeho bytu", nakonec ti, kteří dnes bydlí v desátém a vyšším patře, to určitě znají.

 

Ve věži je krámek a za poplatek se vám naskytne podívaná z výšky 60 m a ty výhledy, které jsem se snažila zachytit, jsou bonusem. 👍 Po sestupu nahlédneme do kostela.

Unikátem jsou varhany, mají přes 4 tisíce píšťal a jsou jedny z největších v ČR. 

 

Kostel je 48 metrů dlouhý, 26 metrů široký a mísí se v něm několik stylů, od gotického základu, přes barokní a renesanční úpravy. Tvoří ho tři lodě, které oddělují 18metrové vnitřní sloupy. Všimněte si sklípkové klenby kostela:

Po prohlídce kostela jsme se vrátili na Žižkovo náměstí (dříve Ring), na ukázku je tam i vůz z vozové hradby. Socha Žižky, který má v ruce palcát, je vysoká necelé 3 metry a její podstavec má výšku 4 m. Od r. 1984 je partnerským městem Tábora německá Kostnice.

 

 

U Jordánu jsme se před lety rekreovali. 

Zastavili jsme se u táborského rybníka Jordán, krásně to tam zrcadlí. Některé věci si člověk stále pamatuje, jako tento Jordánský vodopád. Přepad rybníka je tam veden přes skálu pod hrází, kde vytváří tři metry vysoký umělý vodopád. Tento přepad byl vytvořen r. 1693. Takže už to tady funguje 330 let a nějaká "chytrá hlava" to takhle vymyslela a ten člověk nemusel podat projekt, ani neměl  počítačovou animaci. 🙆 Tentokrát tam moc vody nebylo. 

 

 

Poblíž vlakového a autobusového nádraží v Táboře je Husův park. Chtěla jsem vidět sousoší Mistra Jana Husa, které je z roku 1927. Autorem je známý sochař František Bílek, kterého jsem připomněla v nedávném příspěvku, žil v nedaleké tzv. chýnovské chaloupce.

 

Tááámhle ve věži jsme byli. 😀

 Do Tábora se ještě vrátíme.