Do šumavského Křišťanova se jezdí za pratury

Dnes představím jednu šumavskou obec, kterou asi nebudete znát. Když jsme během dovolené zajeli pár kilometrů od našeho dočasného bydliště do Křišťanova, napadlo mě, jestli název vesnice nesouvisí s Křišťanem z Prachatic. S tímto jménem jsem se setkala v prachatickém muzeu a ten člověk se prosadil tím, že to byl český astronom, matematik, lékař a teolog, ještě k tomu stoupenec Jana Husa. Takže velký učenec. Jenže samá voda, on spojitost s Křišťanovem nemá. Obec vznikla jako dřevorubecká osada (nejstarší zmínka je z r. 1694) a majitelem panství byl Jan Christian z Eggenbergu. Foto z Wikipedie:

Vlastnil toho pochopitelně mnohem víc a říkám si, kdoví, jestli tam někdy vůbec byl. Sídlil na Českém Krumlově. No a logicky on do této oblasti povolal německé kolonisty. U něho musíme hledat původ názvu Křišťanov. 👍

  

Z dnešního pohledu, kdy je tam "pár chalup", je zajímavé sledovat, kolik domů tam v minulosti stálo. Tak na konci 17. století se píše o 42 domech, ale v r. 1910 zde stálo už 182 domů a žilo tam 947 obyvatel! Ovšem, nutno říci, že se to místo nazývalo Christianberg a obyvatelstvo bylo německé národnosti, k češtině se tehdy přihlásili DVA lidé. Já si spíše myslím, že přihlásit se tehdy k českému jazyku chtělo hodně odvahy. V rámci odsunu po válce odešlo z vesnice 90% obyvatel. K dnešnímu tématu se přímo nabízí uvést, že tento Christianberg byl po dlouhou dobu významným centrem chovu skotu v kraji. V dobách minulého režimu v Křišťanově většina obyvatel pracovala v zemědělství v rostlinné a živočišné výrobě, bylo tam JZD. Na stránkách obce se uvádí, že dnes se do Křišťanova opět navrátilo tradiční pastvinářství, chov skotu a část obyvatel je zabývá těžbou dřeva a lesnictvím. 

 

Z památek se tam zachoval kostel Jména P. Ježíše z let 1798-1799. Křišťanov leží v nadmořské výšce téměř 900 m n. m. a dnes se tam jezdí hlavně za pratury. Ohradu s pratury najdete celkem snadno, poblíž je i autobusová zastávka. K pozorování zvěře dobře poslouží nízká dřevěná rozhledna. Potvrdil se náš předpoklad, že bude dobré přibalit i dalekohled. Pratuři jsou i trochu zvyklí na lidi, ne že by přišli úplně blízko k ohradě, ale když nás spatřili, přece jen část stáda přišla blíže, během pasení občas zvedli hlavy a tak to pozorování bylo oboustranné.

Tento předchůdce dnešních krav je vysoký až dva metry a dosahuje hmotnost jednu tunu. Charakteristické jsou vzhůru otočené mohutné rohy. Pratuři z českého území zmizeli mezi 10. a 12. stoletím. Poslední evropský pratur zmizel ze světa roku 1627 v Polsku. Příčinou jejich vyhynutí byl nekontrolovaný lov.

Dnes se zvěř na mnohá území pomalu znovu vrací. Po pravdě mám raději pratura v ohrazeném prostoru, než to, aby turista na svých trasách potkával medvědy nebo snad vlky. Tomu já nefandím.

V Křišťanově se dovíte, že o opětovné vyšlechtění pratura se ve 20. letech 20. století zasloužili němečtí bratři Heckové. Trvalo jim to 30 let a museli zkřížit sedm druhů evropského dobytka včetně skotských horských krav a španělských zápasnických býků z arény. Největší stádo praturů prý žije v Holandsku. Pratur je nenáročné zvíře. Ve zdejší krajině se pase celý rok a v přírodě najde potravy dostatek, takže se nemusí ani na zimu schovávat pod střechu.

Ta pozorovací věž tam má svůj smysl, jinak bych takové fotky těžko nafotila. Zajeli jsme i dál, kde jsou budovy pro ustájení zvířat i seníky. Je tam pamatováno i na turisty, turistický přístřešek posloužil i nám k odložení věcí. Samozřejmě, ty fotky jsou si hodně podobné, protože co takový tur dělá? Spásá pastvu, prostě žere a pak se svalí na zem a tráví... 😃 A má po šichtě.

Ty poslední fotky jsem fotila už z auta, nejen záběr na šumavskou krajinu v Arnoštově, ale tady sjel ten modrý nešťastník do potoka a tato pomoc na snímku nebyla úspěšná, auto tam bylo asi čtyři dny, než ho vyprostili. Inu, i Šumava umí být zrádná. Tady se blížíme ke Zbytinám, na snímku vlevo vlaková stanice, která už 125 obstarává spojení se světem a dnes tam vlak jezdí většinou v dvouhodinových intervalech. Rozcestí s tabulemi ukazuje části střediskové obce a tou jsou Zbytiny - s kostelem na snímku, kde se bohoslužby pořádají 3x ročně. Ovšem, je tam nejen obecní úřad, mimochodem velmi aktivní se schopným starostou, také škola, pošta, hospůdka a kulturní dům, ale hlavně obchod a to mnohé obce v okolí mohou jen "závidět". Ode mne mají velkou 1***.