Galerie Joži Úprky v Uherském Hradišti

Cílem dnešního článku je představit tvorbu slováckého malíře Joži Úprky hlavně těm, kteří ji neznají. Zaujme to ty, kteří mají vztah k tradicím a také smysl pro národopis. Na jeho příkladu je vidět, že schopný a talentovaný člověk se prosadí ve svém oboru a já doufám, že to platí i dnes. Jen nesedět "v koutě" a taky musíte mít štěstí na lidi. Joža byl vnímavou osobností, dovedl těžit náměty ze svého okolí. Tím bylo vesnické prostředí, které měl vlastně pořád kolem sebe. 

Když navštívíte rodný domek v Kněždubě, jak jsme to během dovolené na Slovácku udělali i my, tam pochopíte, že určité věci nevzniknou náhodou, některé rodiny už mají umělecké vlohy v genech. Přitom jeho otec Jan Úprka byl rolník, tam se prací na poli živili všichni, ale byl to i malířský samouk. Na jižní Moravě, kde většina domů má dodnes malované žudro, sklépky a kroje vyšívané, tam k tomu výtvarnu mají nakročeno. 

Když uvážíte, že chlap v 19. století postaví dům na vesnici pro rodinu, kolem kterého je pořád co dělat, musí chystat dřevo na zimu, obdělává pole, které musí dát úrodu k obživě rodiny, zkrátka musí se ohánět, když měl čtyři děti. A to všechno bez mechanizace, žilo se jinak - žádný zahradní bazén ani cirkulárka nebo sekačka. Takže naklepat kosu a trávu sekat ručně, pak nasušit seno, aby i zvířata měla píci. A on při té dřině si ještě maluje! 

Měl výhodu, nebyly mobily a sociální sítě, takže nemusel každý klásek nebo dýni fotit a rozesílat známým. Nebyla televize, byl tedy "ochuzen" o nekonečné seriály nebo politické debaty a tak to stíhal. 😗 Nezapomeňme na maminku Evu, rozenou Machálkovou, protože veškerý chod rodiny (vaření, praní i každodenní starost o děti) musel být na ní. 🌼

 

Článek je o Josefovi Úprkovi, podle slováckého zvyku používal jméno Joža. Jeho mladším bratrem byl Franta a ten se proslavil jako sochař. Na čtyři děcka je toho nadání dost. 👍 

Joža chodil do školy ve Strážnici, samozřejmě pěšky. Středoškolské vzdělání získal v Olomouci - nejprve studoval na německém učitelském ústavu a později na Slovanském gymnáziu. Pan učitel se z něho nestal, když se projevilo jeho výtvarné zaměření, ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. Víc se rozepisovat nechci, něco už bylo v článku ZDE, koho to zajímá. Jsou tam i rodinné fotky i ty ze Slováckého slavína, kde bratři spočinuli.

 

Na Slovácku jsme zajeli do Hradišča, navštívili jsme po letech už podruhé Galerii v Uherském Hradišti. Cena vstupného je lidová, pro dospělé 80 Kč, snížené 50 Kč a děti do 12 let to mají zdarma. Začnete prohlížet Úprkovy obrazy a brzy pochopíte to sepjetí s rodným krajem, jak miloval folklór a lidové kroje, zvyky Moravského Slovácka. Návštěva galerie je pro mne zážitek a upřímně, to jsou místa, kde se cítím dobře. 😉

Nechci vynechat to, že za pomoci už tehdy proslaveného Alfonse Muchy se Joža v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable a tím se stal známý v zahraničí. 

Fotografie zvětšíte rozkliknutím. 

 

 

 

Návštěvníci si prohlédnou i některé osobní věci, mj. dopisnici, abychom viděli i Jožkův rukopis. 

 

 

    Rodinné foto Joži Úprky.

 

 Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Během svého života opakovaněně zajížděl v zimních měsících do zemí kolem Středozemního moře a do Dubrovníku, kde studoval kroje i život prostých lidí. Zde v roce 1928 vzniklo několik barevných studií místního kroje (obraz Dubrovničan). 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

„	Pracoval jsem celý život ne pro slávu a uznání - ne pro peníze a jiné výhody - ne abych ponížil druhé, nýbrž pro věc samu, abych jako příslušník vědomý tohoto kmene zachytil co možná nejvíce z jeho života.	“
— z Úprkova zápisníčku

zdroj: Galerie Uh. Hradiště, Wikipedie