Dovolená v Jeseníkách: Zámecká kaple Bruntál - výstava modrotisku

Kaple na zámku v Bruntále je posledním místem prohlídky s průvodcem. Kaple prošla před pár lety kompletní rekonstrukcí. Vystřídalo se v ní více než třicet odborných restaurátorských profesí. Místo, kam chodili na bohoslužby členové řádu německých rytířů, se snažili vrátit do své původní barvy – má už nové zlacení, opravené dveře, včetně ambitu, kde sedával velmistr řádu. A teď jsme tam my - návštěvníci!

Původní stěny byly bílé, ale bylo odkryto štukové zdobení, restaurátoři mu dali stejnou barvu, jakou má  fasáda zámku. Ze stropu se teď dolů dívají i andělské hlavičky. Průzkum ukázal, že hlavičky nejsou pokryté zlatem, jak se zdálo. Byly bíle natřené, po odstranění nátěru se zjistilo, že nejsou zlaté, ale že to je žlutý kov.

 

Opravené a natřené jsou okna i dveře v zámecké kapli. Restaurátoři je rozebrali na díly a pečlivě vyčistili kování. A pilastry v kapli vypadají, jako by byly obloženy mramorem. Je to ale speciální nátěr. Podlaha je jiná, aby se zabránilo prolínající vlhkosti. Jak to v roce 2019 probíhalo, můžete vidět na videu:

 

 

Modrá je dobrá 

 

 

V zámecké kapli byla výstava modrotisku, to jsem tam nečekala, ale prostory slouží i jako výstavní prostory. Jen pro vysvětlení - fotografie nejsou kvalitní, hlavně z časových důvodů. Z návštěvníků našeho prohlídkového okruhu jsem byla jediná, koho to zajímalo a paní průvodkyně už potřebovala kapli zamknout, proto jsem to rychle musela "cvaknout", i přes ty odlesky ve vitrínách. 

Ačkoli modrotisk považujeme za jeden ze symbolů kultury naší a našich sousedních a blízkých zemí (ostatně i samotná kandidatura na zápis UNESCO byla společnou aktivitou Česka, Německa, Rakouska, Slovenska a Maďarska), jeho rodnou „kolébku“ musíme hledat úplně jinde, a sice v jižní a jihovýchodní Asii. Do Evropy se totiž tkaniny potištěné modrým indigem dostaly prostřednictvím kontaktu holandských obchodníků s těmi orientálními, zejména z Thajska. V Holandsku tak vznikly první modrotiskové dílny a v roce 1678 rovněž první větší podnik na výrobu modrotisku.

 

Jedná se o negativní tisk, kdy se textilie potiskne v místech, která mají zůstat bílá. Potisk se provede rezervou – vykrývací směsí, která ochrání požadovaná místa před kontaktem s barvivem a která se po barvení odstraní vypráním. K tisku se tradičně používají dřevěné formy, do kterých jsou požadované vzory vyřezány nebo vytvořeny pomocí zapuštěných kovových drátů a plechů. Původně se k obarvení indigem, importovaným přírodním barvivem, používala zákazníky donesená domácí lněná plátna, ve druhé polovině 19. století lněná a bavlněná plátna přímo z továren. 

Tajemství rezervy

Nejdříve je nutné plátno vyprat, naškrobit kukuřičným nebo bramboro­vým škrobem a vymandlovat.

Na takto připravené plátno pak barvíř speciální formou (tiskátkem) nanese takzvanou re­zervu, tedy krycí vzor, který zabrání, aby se plátno pod ním v barvicí lázni obar­vilo.

Základními surovinami rezervy jsou kaolín a arabská guma (ztuhlá pryskyřice akácie), k nimž se přidávají další přísady. Přesné složení rezervy je peč­livě střeženým tajemstvím, které barvíři předávali jen svým následníkům, protože bylo výsledkem mnohaletého „výzkumu“ metodou pokusů a omylů.

Rezervou se nejprve potře speciální polštářek z nepromokavého plátna naplněný vodou a do tenké vrstvy rezervy na polštářku se pak namočí forma, z níž se rezerva otiskne na připra­vené plátno. Operace připomíná razítkování. Pro nanášení formou si bar­víř musí osvojit určitý grif, forma se na plátno přikládá s jemným poklepem, aby se poměrně hustá rezerva dobře otiskla do látky.

Rezerva nanesená na plátně se nechá 24 hodin zaschnout a poté se plátno zavěsí na tzv. barvicí korunu a namočí do kádě s barvicím roztokem. Po chvíli se z ní opět vytáhne a barvíř poklepem zkontroluje, zda se nanesená rezerva v lázni nerozpouští (plátno by mělo vy­dávat „plechový“ zvuk). Poté plátno opět ponoří do lázně. 

 

Z modrotisku nemusí být jen ubrusy a prostírání pro pěkné stolování. Oblíbené jsou i modrotiskové kalendáře, závěsy, polštáře, ale i různé doplňky, dekorace a hračky. Pokud nechcete mít indigově zbarvené i ostatní prádlo, perte modrotiskové výrobky samostatně při 40 až 50 stupních. Indigo přestane pouštět až po několika praních.

Lázeň obsahuje indigo, původně přírodní, dnes synteticky vyrá­běné barvivo, jehož roztok na vzduchu oxiduje a vytváří typický modrý odstín.

Plátno se tedy při barvení vytahuje z láz­ně, nechá se na vzduchu oxidovat a poté se opět ponoří do kádě, což se opakuje, dokud plátno nezíská požadovaný odstín.

Barvíři proto umisťovali barvicí kádě do místností, kde bylo možné regulovat přístup vzduchu, aby indigo na barveném plátně lépe tmavlo, a naopak, aby drahé barvivo v lázni, která se nepoužívala, zby­tečně neoxidovalo.

Roztok v kádi zůstává, pouze před barvením se v lázni rozmíchá dávka indiga, která odpovídá množství barvené látky.

Zbytečné oxidaci lázně také zabraňuje pěna, která se na povrchu lázně vytváří při míchání nové dávky barviva. Před barvením se ovšem pěna z kádě sbírá, aby se na plátně nevytvářely skvrny.

Obarvené plátno se pak vypere ve slabém roztoku octa, který odstraní rezervu, ustálí obarvenou látku a vybělí modrotiskový vzor.

„Kádě jsou hluboké nejméně dvojnásobek délky ponořeného plátna, tedy dva metry, aby látka nezvíři­la usazeniny na dně kádě. Vyráběly se z borového dřeva, které díky velkému obsahu pryskyřice dobře odolává vlhku. Traduje se, že by měly vydržet až tři sta let. Naše káď je stará 157 let."

 

 

  

 

         

 

 

Modrotisk se používal na kroje, jak vidíme na kroji ze Zubří, kam jezdím

 

 

Tradiční modrotiskové dílny, které se věnovaly poměrně složité a časově náročné výrobě modrotisku, nebyly schopny konkurovat a začaly zanikat. Dodnes jsou v provozu v Česku dvě dílny, a to od roku 1816 dílna rodiny Danzingerových v Olešnici na Moravě, a od roku 1906 dílna rodiny Jochových ve Strážnici.

V roce 2018 se modrotisk dočkal dokonce zápisu na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Zde je konec prohlídky a nyní můžeme jít do zámeckého parku - pokračování. 

Máte něco z modrotisku?  

Já mám látkovou panenku, kterou si kdysi koupila maminka, zpodobňuje vlastně babičku, jak štrikuje. Má bohatou sukni právě z modrotisku a pokusím se to "restaurovat". Celé to namočit nejde, tím je to pracnější, musím to oblečení rozpárat, vyprat a znovu našít. Navíc musím sehnat kousek modrotisku, aby to bylo "stylové". 😌

Zdroj: ceskatelevize.cz, Wikipedie, ireceptar.cz, internet