Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

sobota 30. července 2022

Jaký byl Evžen Rakouský - velmistr řádu v Bruntále?

 

Při návštěvě bruntálského zámku se můžeme i poučit. To když pozorně posloucháte výklad průvodkyně, ve kterém je několikrát zmíněn Evžen Rakouský. Ale kdo to je? Tak nezbývá než zapátrat a při tom se objeví i zcela překvapivé věci.

Arcivévoda Evžen Rakouský, Státní okresní archiv Nový Jičín, archivní sbírka dokumentačního materiálu Státního okresního archivu Nový Jičín, 1749–2013, Sbírka dokumentačního materiálu z 1. světové války, k. č. 37, album Unsere Heerführer

1863–1954

Říká se o něm, že byl nejoblíbenějším arcivévodou habsbursko–lotrinského rodu. Měl vojenský způsob myšlení a ustálený charakter. Byl posledním velmistrem Řádu německých rytířů, který se zřekl titulu. Příslušníkem habsburského rodu, který se po rozpadu Rakousko-Uherska nezřekl rodiny. Polním maršálem, jenž se staral o své vojáky. A milovníkem slunce, tepla a klidu. To je jeho blesková  charakteristika.

Narodil se 21. května 1863 na zámku v Židlochovicích. Měl urostlou postavu a připravoval se na vojenskou kariéru na akademii ve Vídeňském Novém Městě, kterou ukončil roku 1877 jako poručík tyrolského císařského mysliveckého pluku. 

Jako každý z arcivévodů habsbursko–lotrinského rodu se musel vyučit řemeslu. Vybral si truhlářství/tesařství. Mimo němčiny mluvil česky, maďarsky a italsky. 

Svému úsloví: Dodržování míry ve všech životních ohledech, je umění, kterému se člověk musí učit každý den, zůstal věrný po celý život, i se vším, co mu přinesl.

V roce 1919 byl jako všichni jeho příbuzní z habsbursko–lotrinské dynastie, kteří se nezřekli příslušnosti k rodu, vyhoštěn z Rakouska po rozpadu monarchie. V roce 1923 se sám zřekl titulu velmistra řádu. 

Přes ohromný majetek, který spravoval ve své funkci, prožil řadu let v jednoduchém malém bytě u Vídně. Zemřel na zápal plic v italských lázních Merano v 91 letech.

Voják

Evžen Rakouský se účastnil bojů první světové války. Měl na starosti zásobování fronty. Byl jediným arcivévodou, který prošel celou vojenskou dráhu od studií na vojenské škole až po titul polního maršála. Na tuto hodnost byl hrdý, protože arcivévodou se podle něj člověk může narodit, ale polním maršálem se musí stát.

Byl známý tím, že měl velký cit pro povinnost. Vše, co se týkalo jeho vojáků, osobně ověřoval, zejména úroveň stravování a zdravotní péče, řešil jejich problémy. V době války intenzivně podporoval dobrovolnou zdravotní službu s vlastními řádovými sestrami ve 4 špitálech s výbornou organizací, moderním vybavením a zkušeným personálem (Dlouhá Loučka, Opava, Bruntál, Vrbno pod Pradědem) a dal k dispozici 15 kolon automobilů.

Poslední velmistr Řádu německých rytířů

Rudolf Fenzl, Arcivévoda Evžen Rakouský, velmistr Řádu německých rytířů, 1894, litografie, 470 x 350 mm, sbírka Muzea v Bruntále 

Rudolf Fenzl, Arcivévoda Evžen Habsburský, velmistr Řádu německých rytířů, sbírka Muzea v Bruntále

Evžen Rakouský, celým jménem Evžen Ferdinand Pius Felix Bernard Maria, byl 58. a posledním velmistrem Řádu německých rytířů.

Do řádu vstoupil v roce 1885 v necelých 22 letech. O 2 roky později byl pasován na rytíře. Slib víry a celoživotní služby řádu složil v kostele sv. Augustina ve Vídni. Jeho bílý plášť symbolizoval čistotu a dobrovolný celibát.

Do úřadu velmistra řádu byl uveden v roce 1894. Zastával jej až do roku 1923, kdy se zřekl své doživotní funkce velmistra se slovy Raději být užitečný než první. Tím se vzdal všech svých funkcí i majetku a zůstal pouze doživotním řadovým členem. Umožnil tak, aby se Řád německých rytířů proměnil z vojenského a rytířského na řád čistě duchovní s charitativním posláním.

Slib:

 „My, Evžen, císařský princ a arcivévoda rakouský, královský princ bulharský a český, zříkáme se majetku a slibujeme cudnost našeho těla a poslušnost Bohu, Marii, vám – velmistru Německého řádu – a vašim nástupcům podle regulí a zvyklostí Řádu německého domu a nemocnice v Jeruzalémě, dokud zůstaneme řádovým rytířem.“

11. 1. 1887, Vídeň

Erb velmistra

Štít je čtvrcen velmistrovským křížem, do něhož jsou vložena zlatá liliová žezla. Uprostřed je zlatý střední štítek, v němž je černá orlice, nesoucí na hrudi dvakrát polcený štítek se znaky Habsburgu, Rakous a Lotrinska. 

První pole hlavního štítu heraldicky vpravo nahoře obsahuje znak Uher, druhé pole heraldicky vlevo nahoře znak Čech. Třetí modré pole heraldicky vpravo dole je polceno a obsahuje znaky Haliče a Vladiměřska. Ve čtvrtém modrém poli je znak Dolních Rakous. Nad erbem je v této variantě vyobrazena arcivévodská koruna.

Evžen Rakouský v oděvu Řádu německých rytířů.

Velmistrův klobouk

Novojičínská firma Johann Hückel´s Söhne byla až do roku 1918 přednostním dodavatelem klobouků arcivévodovi Evženu Rakouskému.

O tom, že byl jejich věrným zákazníkem, svědčí i to, že byl jeho podpis uveden na prvním místě v návštěvní knize této továrny dne 23. 8. 1890. Arcivévoda tento podnik navštívil v souvislosti se svým pobytem v Novém Jičíně, kde se konalo vojenské cvičení na počest šedesátých narozenin císaře Františka Josefa I.

Evženův otec, Karel Ferdinand Rakousko–Těšínský (1818–1874) byl voják. V roce 1859 byl velícím generálem na Moravě a ve Slezsku, poté velel brigádě v Itálii.

 Josef Kriehuber, Podobizna Karla Ferdinanda Rakousko–Těšínského, 1853, litografie 

Josef Kriehuber, Podobizna Karla Ferdinanda Rakousko-Těšínského, 1853, litografie

Byl to patrně on, kdo předal svému synovi 2 ze svých životních vášní – lásku k armádě a vojenskému životu i lásku k hudbě a divadlu. Za vynikající prospěch a dobré chování jej bral na vídeňskou operu.

Karel Ferdinand se v roce 1866 díky neúspěchům rakouské armády vzdal vojenské kariéry (prohraná válka s Pruskem u Hradce Králové). 

Zemřel na vleklou jaterní chorobu, když bylo Evženovi 11 let. Výchovu jeho syna poté převzal jeho bratr, Evženův strýc, Albrecht Rakousko–Těšínský, který se stal jeho poručníkem.

Evženova matka byla rakouskou arcivévodkyní, českou a uherskou princeznou. 

 Alžběta Františka Marie Habsbursko–Lotrinská se svými dětmi.  Evžen je nejmladším dítětem na fotografii držící se ptačí klece. 

Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská se svými dětmi. Evžen je nejmladším dítětem na fotografii, drží se ptačí klece

Evžen se narodil až v jejím druhém manželství. Poprvé se provdala v 16 letech. Její manžel však již po 2 letech zemřel. Druhým manželem se stal její vlastní bratranec Karel Ferdinand, s nímž měla 6 dětí. Dospělosti se dožily 4.

Jednalo se zřejmě o celkem harmonické manželství příbuzných z nejvyšších kruhů s přímou vazbou na panovnickou rodinu. Evžena spojoval s oběma rodiči poměrně vřelý vztah. Narodil se jako jejich páté dítě a zůstal nejmladší, protože poslední sestra Marie Eleonora zemřela krátce po narození. Záměrem nákladné přestavby hradu Bouzov, kterou řídil po 15 let, bylo vybudovat sídlo pro sebe a svou matku. O Alžbětě víme, že podobně jako její manžel milovala hudbu. Skladatel Johanes Brahms pobýval v roce 1882 v jejím vídeňském paláci.

Dědeček Evžena Rakouského byl arcivévoda Karel Ludvík Rakousko–Těšínský

 Neznámý autor, Portrét arcivévody Karla Ludvíka Rakousko–Těšínského, olej na plátně, kol. 1804, 109 x 87 cm 

Neznámý autor, Portrét arcivévody Karla-Ludvíka Rakousko-Těšínského, olej na plátně

Syn císaře Leopolda II. byl rakouským arcivévodou, knížetem těšínským a vojevůdcem. Po smrti rodičů byl adoptován bezdětnou sestrou svého otce arcivévodkyní Marií Kristýnou. Adoptivní rodiče Karla Ludvíka podporovali v jeho zálibách. Již v 9 letech byl vlastníkem 3. pěšího pluku.  Ve svých 25 letech byl pověřen vrchním velením rakouských armád. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojenských spisovatelů 19. století a významného vojenského reformátora. Byl stejně jako jeho vnuk velmistrem Řádu německých rytířů.

V roce 1815 se oženil s protestantkou Henrietou Nasavsko-Weilburskou. Ve šťastném manželství se narodilo celkem 6 dětí, mezi nimi i Evženův otec Karel Ferdinand. Babička Evžena Habsburského zemřela ve věku 32 let na spálu, kterou se nakazila od svých dětí. Přestože byla kalvínského vyznání, je pohřbena v Kapucínské hrobce, která je pohřebištěm katolicky orientovaného habsburského panovnického rodu.

Blízký vztah pojil Evžena Rakouského se sestrou Marií Kristýnou Rakouskou. 

 Marie Kristýna Rakouská (kolem roku 1881) 

Marie Kristýna Rakouská, kolem r. 1881

Marie Kristýna se v roce 1879 provdala za Alfonse XII. Španělského, čímž se stala španělskou královnou, takže neměli příliš příležitostí se vídat. Stejně jako její bratr milovala hudbu a rádi spolu hráli čtyřručně na klavír. Ovdověla záhy po sňatku a její jediný syn Alfons se narodil až po otcově smrti. Jako regentka vládla až do jeho plnoletosti v roce 1902. Když se v roce 1906 Alfons XIII. oženil, stáhla se do ústraní. Zbytek života zasvětila charitativní činnosti, podobně jako její matka Alžběta.  
Zdroj: mskhistorieaja, Wikipedie

6 komentářů:

  1. Hani,zajímavá postava.Líbí se mi,jak jdeš do hloubky a pátráš.
    Měj hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mne je tento velmistr, Jituš, také zajímavou postavou. Ale to chce nejen vyslechnout výklad průvodkyně jedním uchem a druhým uchem ven, to fakt chce zapátrat. A to mě baví. ☺
      Děkuji a hezkou neděli přeji i vám.

      Vymazat
  2. Děkuji za další zajímavé čtení, za poučení.
    Hani, přeji příjemnou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já, Helenko, děkuji za pochvalu textu a zájem ☺.
      Přeji vám také příjemnou neděli.

      Vymazat
  3. Hanko,velmi obsáhlé a zajímavé informace o Evženu Rakouském.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, Marti, ani jsem nepředpokládala, že to bude tak obsáhlé. Ale to vše jsem se dopátrala až po návštěvě bruntálského zámku. ☺

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Dovolená v Jeseníkách: Vzhůru na hrad Edelštejn!

  Dnes je státní svátek, 28. září, tak si uděláme menší výlet a pobudeme v přírodě. Alespoň virtuálně. 👍 Budova městského muzea ve Zlatých ...