Dovolená v Jeseníkách: Vzhůru na hrad Edelštejn!

 

Dnes je státní svátek, 28. září, tak si uděláme menší výlet a pobudeme v přírodě. Alespoň virtuálně. 👍

Budova městského muzea ve Zlatých Horách je na náměstí, což je vlastně širší ulice, k nepřehlédnutí. Z budov se mi zdá nejhezčí svým barokním stylem. Návštěvník města se v muzeu může dovědět mimo jiné také o existenci nedalekého hradu Edelštejn. Už z názvu je cítit německé pojmenování, takže někdy se píše Edelstein, v překladu Ušlechtilý kámen, možná lépe Drahokam. Nepřekvapí nás to, protože ve Zlatých Horách a okolí bylo toho "ušlechtilého kamení" hodně a přilákalo to spoustu dobrodruhů i chamtivců. 

Když pak v muzejní vitríně uvidíme archeologické nálezy z tohoto místa, k tomu obrázek hradu jak asi vypadal, máme motivaci tam zajít. Bohužel, do dnešních dní se toho z kdysi krásného hradu moc  nedochovalo. Ke zřícenině hradu můžeme dojít po turistické značce ze Zlatých Hor přímo z centra.

  

Hrad je kulturní památka a pokud je v létě v provozu lanovka, pak není co řešit. Máme-li  toho v plánu během dne více, lanovka příznivě ušetří čas. Hrad Edelštejn je zajímavý pro milovníky historie i běžné turisty.

 

Z mapy se dá vyčíst, že v minulosti se v přilehlých kopcích kutalo opravdu hojně a dodnes je tam možno často narazit na různé štoly.

 

Půdorys hradu

Hrad Edelštejn stál na Zámeckém vrchu (702 m) nad městem Zlaté Hory a podle nákresu to byl majestátný a krásný hrad. Sloužil k ochraně blízkých zlatorudných dolů a významné obchodní stezky z Vratislavi do Bruntálu. Vše se tam točilo kolem zlata a rudného bohatství. Velká škoda, že z něho do současnosti nezůstalo víc... Jeho předchůdcem mohl být podle pověsti dřevěný hrádek založený Odou z Erlitzu někdy okolo roku 1119. Některé odborné zdroje považují za zakladatele hradu Přemysla Otakara II. a rok založení hradu kladou do období okolo roku 1222. To by znamenalo, že hrad byl budován zhruba před osmi sty lety.

Historická vyobrazení hradu silně připomínají hrad Starý Jičín střežící Moravskou bránu. Hradní jádro má tvar nepravidelného lichoběžníku o rozměrech asi 120 × 65 metrů. Celá stavba byla pak ještě navíc obklopena hradním příkopem.

Vstup do hradních paláců střežila válcová věž o průměru asi 7 metrů, celé opevnění pak bylo dále zesíleno mohutnou baštou v jednom z rohů opevnění. Edelštejn tak patřil k největším hradům v tehdejším Slezsku.

  

Tohle z mohutného hradu zbylo. Celkový pohled na předhradí a horní hrad (v pozadí) od severu.

Prvně je hrad písemně připomínán v roce 1281, kdy Opavský kníže Mikuláš (nemanželský syn Přemysla Otakara II.) dává hrad do zástavy vratislavskému biskupovi Tomáši II. jako náhradu škod, které mu páchali loupeživí držitelé hradu, bratři Otta a Oldřich z Linavy.

Loupeživí bratři z Linavy, kteří se svou posádkou asi 50 mužů byli postrachem širokého okolí, se však k vydání hradu neměli. Vratislavský kníže Jindřich IV. musel podniknout trestnou výpravu a hrad dobýt. Stalo se tak v dubnu 1285. 

V roce 1339 opavský kníže Mikuláš II. postupuje hrad Edelštejn, Zlaté Hory, dnešní polskou ves Arnoltovice a Heřmanovice se zlatými doly, fojtstvími a patronáty českému králi Janovi Lucemburskému pro uzavření smíru. To, že hrad Edelštejn patřil už otci Karla IV., asi ví málokdo...

V roce 1361 jej král Karel IV. vrací opavským knížatům. Ta však již v roce 1440 prodávají Edelštejn opolskému knížeti Bolkovi, avšak hrad v roce 1445 nešťastnou náhodou vyhořel. Bolek nechal hrad sice opravit, avšak již v roce 1465 jej postupuje Jiřímu z Poděbrad, jenž chtěl z Edelštejnu vybudovat opěrný bod proti katolickému Slezsku.

Hradním hejtmanem Edelštejnu se stává Jan ze Žerotína, husita. Jeho posádka možná něco věděla o pánech z Linavy, neboť se i ona začala přepadávat obchodníky i široké okolí. Jejich výpady směřovaly především na katolická území… To se však Slezanům příliš nelíbilo a vojenská výprava katolických vojsk vratislavského biskupa si to zamířila v roce 1467 přímo k hradu s "nezbednou posádkou". Na svátek svaté Markéty Slezané hrad dobyli a pobořili. Od té doby je Edelštejn uváděn jako pustý a již nikdy nebyl opravován.

 

Plán lokality podle Archeologického atlasu.  Na předhradí se vstupovalo ze západu, přičemž v těch místech jsou dodnes dochovány zbytky brány.

 

Informační tabule jsou zde i v polštině, protože do Polska je z návrší vidět, např. Glucholazy jsou na dohled. Vede tam Zlatohorská hornická naučná stezka.

Na rovinu, kdo hledá mohutnou zříceninu, bude zklamán. Hodně mi to připomínalo hrad Křídlo v Hostýnských vrších nebo Hradisko nad Rožnovem p. R. Kdo si tento cíl vybere v létě, dá se to připojit k prohlídce Zlatých Hor i s muzeem, dny jsou dlouhé a procházka je to příjemná.

 

Edelštejn kdysi býval nejmohutnější pevností na Jesenicku a tohle z něho zbylo

 

 

Pohled na Zlaté Hory, v dáli je už Polsko.

 

 

Je tam dost zarostlý terén, dobré obutí je nutnost. 

Pověsti

Mezi lidmi se vyprávělo, že na hradě měli žít obři. Jedna verze pověsti vypráví, že byli lidožraví a nebezpeční, druhá verze je však označuje jako dobré bytosti. Takoví obři měli pomáhat chudým a brát bohatým. Proto je šlechtici neměli příliš v lásce a rozhlašovali, že jsou to lidožrouti. Jednoho dne však obři zmizeli neznámo kam. Pověst o nich ale zůstala a říká se, že každý, kdo přišel nepoctivě k penězům a ocitne se na Edelštejně, bude o své jmění brzy za nejasných okolností připraven.

Další pověst vypráví o velkém pokladu. Kdysi žil čeledín, který nesnášel svého pána, a začalo se mu honit hlavou, že by jej zabil – jakoby nešťastnou náhodou. Stále se však nemohl odhodlat, aby hrozný skutek vykonal. Jednoho dne se ale před ním zjevil tajemný lovec s pichlavýma očima a nabádal ho, aby pána zabil, že se mu za to bohatě odmění – dostane prý nejen věčný život, ale i hrad Edelštejn a zlato. Čeledín pak vystřelil po pánovi šíp a zabil jej.

Stal se z něj mocný pán Edelštejna a pomocí magické černé hůlky si vyzvedával z podzemí zlato. A věčný život – i to mu tajemný lovec splnil, ovšem za podmínky, že nenastane okamžik, kdy si bude sám přát zemřít.

Lidé nového pána neměli rádi, byl to intrikán a byl proslulý svojí nesnášenlivostí a zlobou. Jelikož i jeho začali brzy všichni nenávidět, stal se z něj nešťastný člověk. Byl se svým zlatem sám. Jednoho dne mrštil hůlku do hluboké rokliny a proklel den, kdy se mu tajemný lovec zjevil. Pochopil, že to byl sám ďábel. Tu se však země otevřela a tento pán se propadl do pekla. Zároveň zmizelo z hradu i zlato. Povídá se, že je ukryto pod troskami hradu. A věčný pokušitel, tajemný lovec, se tu má stále zjevovat. Pověst tedy radí každému, aby se vyvaroval zlých myšlenek, pokud prochází troskami Edelštejna.

 

Všimněte si směrovníku na Svatou Annu

Lanovka:

V březnu 2007 se pod hradem vystavělo lyžařské středisko Bohemaland. Zatím nejmodernější sedačkovou lanovkou v Jeseníkách se dá dostat až 150 m pod hrad. Cesta trvá asi 15 minut.

 

 

Na 27 stranách osudy hradu a jeho pánů od počátku do dnešních dnů, 21 fotografií, 3 kresby s podobou v minulosti, příběhy, jež se k hradu váží, půdorys s popisky, situace a seznam všech majitelů s erby stavitelů.

 

Zdroj: treking.cz, archeologickyatlas.cz