Jak se vytvářely "ty pravé české Vánoce" 1. část

 

... aneb Za vůněmi vánočních dnů 

Dovedete si představit Štědrý večer bez zeleného smrčku, jedle nebo borovičky (prosím, teď nemyslím tu tekutou 😊), bez cinkání skleněných ozdob a důvěrného svitu svíček? Jako by nás vánoční stromek stále znovu vracel do krajiny našeho dětství, bezpečí a klidu, rodinné pohody, jakoby provázel Vánoce od nepaměti. Píše o něm přece už Jan Neruda, známe jej z kreseb Mikoláše Alše a Josefa Lady jako odvěký symbol Vánoc. 

Ještě v 16. století se v celé Evropě před Štědrým dnem zdobívaly pouze větve jehličnatých stromů pentlemi, obrázky a papírovými růžemi. Za první doklad osvětleného vánočního stromku uvnitř domu se považuje zpráva v brémské kronice z roku 1570 o jedli, ozdobené datlemi a sladkostmi, postavené v cechovní budově. V kázání štrasburského faráře J. C. Danhauera z r. 1642 je zachováno nejstarší svědectví o osvětleném vánočním stromku v soukromém domě ve Štrasburku. 

V roce 1843 píší Pražské noviny o kupování vánočního stromku jako o běžné věci. Zdobíval se ale jen v zámožných a šlechtických rodinách. 

Roku 1855 vychází poprvé Babička. Božena Němcová v ní píše o vánočním stromku jako o novince: "Babička sice neznala ten způsob, mezi lidem se to nedělalo, ale líbil se jí. Dlouho před Vánocemi sama vždy už pamatovala na strom a dceři okrášlovat ho pomohla..."

Historik Čeněk Zíbrt píše: "V rodišti mém, ve vsi Kostelci nad Vltavou a v okolí Orlíka vůbec, rozšířila se vědomost o stromku vánočním v letech šedesátých..."

Ještě v roce 1913 píše E. Fryšová ve své práci Jihočeská blata: "Stromečku vánočního na vesnicích donedávna neznali, a i nyní obyčej ten, v prvé polovici 19. století z Německa sem zavedený, jen na blízku měst tu a tam napodobují. "

V kronice moravské Rok na vsi líčí bratři Mrštíkové slavnosti vánočního stromku v klášterech a panském prostředí s tím, že ve vesnických chalupách na slovácko-hanáckém pomezí nebyl na přelomu 19.-20. století vánoční stromek ještě rozšířen. 

Tak si myslím, že pokud je vám tak, řekněme, šedesát, sedmdesát let, váš pradědeček nebo prababička možná ještě pod osvětleným a ozdobeným stromkem dárky nerozbalovali. To ale neznamená, abyste ten svůj letošní vánoční stromek nezdobili s menší radostí. 🎄🎆

Vánoce byly v minulosti velmi posvátným svátkem, kdy měl každý pocit, že se dějí zázraky. Rodina byla většinou pohromadě a nikdo neměl nijak vysoké nároky. Ke štěstí jim stačilo, že jsou zdraví a jsou pohromadě, mohou se věnovat jeden druhému.

Dnešní doba postupně vytváří z vánočních svátků hlavně komerční období, kdy lidé mezi sebou "soutěží" o co největší počet druhů vánočního cukroví, o co nejdražší dárky a nejlepší vánoční stromky. V posledních letech se objevila "nová disciplína" předvést osvětlený dům nebo alespoň okna bytu.

Usilujeme o to, aby vše vypadalo dokonale. Dům "musí" zářit, okna jsou vyzdobena, stromek raději až ke stropu, pod ním hromada dárků a stůl se prohýbá pod množstvím jídla. Pravý duch Vánoc se ale poněkud vytratil. Nebo tomu tak není? Ráda si přečtu jiný názor, ale zase chápu, že v předvánočním období na velké psaní "není čas". Stále se za něčím honíme, chceme mít vše dokonalejší a lepší, než třeba jsme měli Vánoce před pěti lety. Všechno je moderní, tak i ozdoby jsou zastaralé a musíme zachytit nové trendy. Co bylo dobré loni nebo předloni, je dnes "zastaralé". Ani si to možná neuvědomujeme, jak jsme tím pohlceni. Přitom naše Vánoce v dětství bývaly skromnější a obyčejnější a přesto  na ně rádi vzpomínáme. 

 

 

Často se setkáváme s výrazem "pravé Vánoce". Co jsou to pravé Vánoce? Sto lidí a sto názorů. Vánoce by měly být svátky klidu a míru. Tohle slyšíme vlastně od dětství. Posezení s rodinou. Žádný stres. Žádný shon. Alespoň tak to slýchávám ze svého okolí. Hned na to ale většinou dotyční přidají postesknutí, že už to prý z nějakého důvodu není možné. Přesto si myslím, že Češi (Moravané i Slezané) vánoční tradice milují. Skoro každý touží po nazdobené domácnosti a neváhá utratit nemalé peníze za vánoční výzdobu. 

Současná podoba Vánoc mi poslední roky přijde, bohužel, musím to napsat, nějak nesváteční a nevánoční. Podle mne to není tím, že některý rok není sníh. Vánoční obleva, která nás podle meteorologů i letos čeká, je ve Střední Evropě běžná věc. Každým rokem stále dříve na nás v obchodních řetězcích "dýchá"... ne dýchá, na zákazníka přímo funí nabídka na Vánoce už v říjnu a jsme tam přesvědčováni, že to vlastně nutně potřebujeme a "musíme" koupit. A zítra už bude pozdě. A když to slyším od poloviny října, při každém nákupu, nemůže to být v prosinci vzácné a "kouzelné". Oni si bohužel, neuvědomí, že hodně lidí spíše "otráví". Je to jak obehraná deska.

Slýchám stále častěji, jak hospodyňky z mého okolí hlásají, že letos péct cukroví nebudou, nebo "jen symbolicky", aby to doma vonělo, protože kdo by to jedl... nebo že si raději těch pár kousků koupí. Nějak se vytratila ta radost, to těšení péct cukroví, chystat se na Vánoce, kterou si dobře pamatuji. Není to věkem. Přiznám se, že několikrát, ještě za maminky, jsme měli cukroví koupené. Hrůza? Vůbec ne. Je to už sice dávno, ale nejlepší bylo z Domu potravin (konkrétně v Ostravě). Tam bývaly kvalitní potraviny (to mladší snad neuvěří), dnes aby pohledal a zákusky i chlebíčky - vynikající. Takže i vánoční cukroví mělo úroveň. Bohužel, tento skvělý obchod vzala "doba".

 

 

 

 

 

Na snímku souprava linky číslo 13 jedoucí z Bohumína na ulici 28. října před tehdejším Domem potravin v Ostravě kolem roku 1958. Poblíž tohoto místa byl v roce 2015 vybudován památník připomínající historii městské dopravy v této lokalitě. Zkusím to pohledat.

Také mi nějak připadá, že národní tradice pomalu mizí a nahrazují je zvyky převzaté z jiných zemí. Ovšem, pokud jste četli ten začátek, on i ten stromek vlastně k nám "přišel" odjinud a příště se dočteme víc. Takže... Možná je to členstvím v EU nebo tím, jak naši lidé více cestují a zvyky si přinášejí domů. Ovšem, když občas narazím na stránky, kde se píše o českých komunitách v zahraničí, člověk až žasne, jak např. v Texasu, ale i v Evropě (Rumunsko, Maďarsko, Ukrajina...), kde po desetiletí žijí české menšiny, jak tam, i když mladší už ani česky téměř neumí, udržují ty naše zvyky, hlásí se k češství a pořádají tzv. "Český den". Kliknu na mapku a ukazuje mi to 267 krajanských spolků v USA, v Rumunsku 22, ve Švédsku 10, v Argentině 21... (Radio Prague International).

Ale nechci končit pesimisticky. Snad se blýská na lepší časy. Ještě loni jsem měla pocit, že pravý symbol Vánoc - našeho roztomilého Ježíška nahrazuje starší Američan Santa. Když nám byl vnucován Děda Mráz, také se to moc nelíbilo a s tím Santou mi to připadá ještě horší. Ale mám tady letos prochozené Ostravské Vánoce a ve městě je cítit  návrat k našemu Ježíškovi, za což těm, kteří celou akci představili dávám 👍 a 👏. Jen aby na ten návrat k tradicím slyšeli ti, kterým je hlavně určen - nejmladší generace. 

Pokračování