Zdroj: https://citaty.net/citaty/1983715-francouzske-prislovi-manzelstvi-je-loterie-pri-niz-muzi-sazeji-svobodu/
Zdroj: https://citaty.net/citaty/1983715-francouzske-prislovi-manzelstvi-je-loterie-pri-niz-muzi-sazeji-svobodu/
Jste hráči a třeba jste i něco vyhráli? Tím nemyslím stovku ve sportce, to já taky. Ale když nesázím, nemohu vyhrát, to dá rozum. Byla jsem v městě hazardu - Monte Carlu (to někteří z vás asi taky), ale navštívila jsem tamní casino, vstupné tehdy činilo, myslím 10 eur a jednou jsem si vsadila. Ona je totiž zajímavá a svým způsobem "krásná" i samotná budova. Vybudoval ji tehdejší kníže Karel III. Při dalších návštěvách Monaca jsem tam už nešla, ale není na škodu, aby člověk viděl i tohle prostředí.
Jo, Výhra nepřináší vždy štěstí. Vezmu to z té veselejší stránky. Mým oblíbeným dílem z Večerníčku bylo to, jak Hurvínek přišel zvesela domů a nadšeně líčil taťuldovi, že vyhrál ... zvířátko. Spejbl myslel, že to je kvíčala, tak budiž, dovolím ti vzít "výhru" domů. A on to byl Jumbíček - slon, který ani pořádně neprošel futrama (to jsou zárubně, jo? 😄) a rozšlapal jim příbytek. Je to jen pohádkový příběh, ale v mnohém poučný, že ten, kdo se zapojí do hry, nemusí být při případné výhře šťastný. To pak čteme, jak se ten výherce bojí přiznat velkou výhru, neb se hned vyrojí spousty "kamarádů". O gamblerství se mi psát ani nechce, to je pak závislost.
________________
Marii Terezii zná každý a třeba si ji spojí se zavedením příjmení, protože to, že každý má jméno a příjmení, neplatilo odjakživa. Příjmení zavedla v 18. století právě Marie Terezie a aby to bylo v českých zemích opravdu povinné, potvrdil císař Josef II. patentem z 1. listopadu 1786. Co možná není známo, tato panovnice spolu s manželem měli vášeň pro hazardní hry a oba dokázali prohrát obrovské částky.
Měli z čeho rozhazovat, a svůj značný majetek oba vytvořili díky usilovné práci. Marie Terezie dokázala nejen vládnout obrovské monarchii, což si vyžádalo i války s Pruskem, ale také přitom porodit 16 dětí a dohlížet na jejich výchovu. Její manžel, František Štěpán Lotrinský, zase obratnými transakcemi nahromadil obrovské jmění, a stal se tak nejbohatším mužem té doby. Jeho statky byly vzorovými podniky, vybudoval řadu manufaktur i dalších továren a společně s Marií nechal postavit paláce, jejichž velkolepost obdivují turisté dodnes.
Marie podlehla nátlaku svého rádce a přítele, hraběte Emanuela Silva-Tarouca, který prý naléhal, že musí jít lidu příkladem, a tak se nakonec odhodlala zakázat také u dvora velmi riskantní hru, nazývanou Farao.
Její syn Josef II. byl jiný. Jako první zavedl církevní reformu, tolerančním patentem zajistil náboženskou svobodu, rozpustil zbytečné kláštery, podařilo se mu omezit vliv papeže a také zakázal různé pověrčivé zvyky. Za jeho vlády vznikly četné školy, nemocnice, sirotčince a chudobince. Velký odpor však vyvolalo rozhodnutí zdanit šlechtický majetek.
„Láska k vlasti, blaho státu, to je jediná vášeň, pro kterou podniknu všechno,“ napsal v dopise svému bratrovi Leopoldovi. A já si dovolím dodat, že tuhle vášeň bychom jistě přáli i všem současným politikům.
Dnešní článek je z novin Slezský venkov (Orgán České agrární strany ve Slezsku) ze dne 28. 7. 1917:
Tak v Monaku jsem nebyla a tedy ani v žádném casinu.Budova je však opravdu nádherná. O Marii Terezii jsem už slyšela ledacos, ale že fandila hazardu to je pro mne zajímavá novinka.
OdpovědětVymazatMaruš, to vůbec nevadí, že jsi nebyla v Monaku, tím se nechlubím a tady to má podružný význam. Ale byla jsem tam v casinu, tak proč to sem neuvést, že. No ale roztočit jsem to tam nemohla, to jsem jela do Francie na dovolenou, tak jsme se pokaždé stavovali v Monaku. A dobře, že to tak bylo, dnes...
VymazatHani, docela mně ta informace o hazardu u Marie Terezie překvapila.
OdpovědětVymazatV kasinu jsem nikdy nebyla, ale jednou jsem hrála na automatech v hospodě. Bylo to ve Stachách na Šumavě, kam nás celou partu zahnal déšť. Automaty zaujaly nejen naše děti i ty našich přátel. Ale byly všechny ve věku, kdy na to nesměly sáhnout. A já se "obětovala" a zkusila poker. Vyhrála jsem tehdy přes 600 korun, v té době to bylo hodně peněz. Děti i celá parta mě hecovali, ať pokračuji. Bylo by snadné podlehnout. Ne, nepokračovala jsem. Svou dávku štěstí ve hře jsem vyčerpala. Všem dětem jsem objednala zmrzlinový pohár, který dostali i řidiči. A my ostatní měli stopičku alkoholu. 😀
Jo, tak Stachy zná můj přítel, on pochází ze Šumavy. Měla jsi tehdy zajímavou zkušenost a vlastně i štěstí. Já jsem od několika lidí slyšela, že začali hrát a dařilo se jim. Pak se nechali unést a všechno prohráli. Ale vyřešila jsi to férově tím pohárem i štamprličkou. ☺
VymazatHanko, o hazardu Marie Terezie a jejího muže jsem také neslyšela, ale proč ne. Je to lákavé pro mnoho lidí, je v tom napětí, dobrodružství, očekávání, tak si to vyzkoušela i panovnická rodina 😀
OdpovědětVymazatUrčitě je to lákadlo a na dovolené i zážitek. Ale víš, jak to je, vyhraješ a chceš ještě víc a pak .... bankrot. I tohle se stává. 😀
VymazatTako jsou ale věci! Početla jsem si. Děkuji a přeji hezký den. Hani. Helena
OdpovědětVymazatHelenko, tak vidíš, co se na začátku svého pracovního dne tady dozvíš. 😀 Stále se něco dovídáme a Tobě už přeji pohodový ten přestupný den.
VymazatZajímavý článek. Já na sázení tedy nejsem...
OdpovědětVymazatJá také nejsem nějaký hráč, ale to jste doma nikdy nehráli ani sportku nebo něco takového?
Vymazat