Adventní vídeňská procházka má pokračování

Příspěvek navazuje na minulý článek o adventních trzích ve Vídni. Cestovky, které nabízejí návštěvu předvánočních trhů, zařazují i osvětu a tak vždy jsem zažila projížďku městem a následně pěší "exkurzi". Sice je průvodkyně a průvodkyně, ale ona musí vidět zájem. Pokud vidí lidi, které zajímá to, co mají kde za výlohou (ale zaplatili si to), i ona ty památky odbude. To vy - cestovatelé, jistě znáte. 😉

Vydejme se tedy dál na procházku městem, výhoda je v tom, že tam můžete přijet kdykoli, třeba v létě. 😎 Nepůjdeme daleko, v takovém městě jako je Vídeň jsou památky v jednom okruhu. Minule jsme skončili u Augustiniánského kostela ve Vídni, který byl císařským a konaly se v něm svatby Habsburků.

 

 

Tato monumentální budova je Rakouská národní knihovna na Josefsplatzu​ (Josefovo náměstí, chcete-li), ale všimněte si té jezdecké sochy, ještě o ní bude řeč. Knihovna sídlí v jednom z paláců Hofburgu a je největší knihovnou  v Rakousku. Založili ji Habsburkové r. 1368. V této knihovně je jeden z rukopisů Fredegarovy kroniky, která jako jediná popisuje osídlení českého území Slovany v 7. století.

Od 1876 byl správcem knihovny pan Ferdinand Menčík, zajímavá a úspěšná osobnost. Pracoval jako lektor řeči a literatury české na Vídeňské univerzitě, od roku 1898 byl archivářem hraběte Jana Harracha. Psal články do Českého časopisu muzejního, byl také členem České akademie. Byl jmenován rytířem řádu Františka Josefa a rytířem ruského řádu sv. Anny III. třídy. A teď si říkáte, proč to tady vypisuji? Tak zbystřete: Jeho dcera Marie (1892–1954) se v roce 1912 provdala za podnikatele Tomáše Baťu. Kdo to věděl, dostává hned tři body. 😊 Vidíte, musíme do Vídně, abychom poznali Baťova tchána.

 Stále jsme na Josefsplatzu, protože naproti  národní knihovně stojí tento palác. Ve Vídni je podobných mnohem víc. Už na pohled je to klasicismus, architektem byl Johann Ferdinand Hetzendorf.

Palác Pallavicini vlastní  šlechtická rodina Pallavicini. S tímto jménem jsme se už setkali u Demla, není liž pravda? Palác byl postaven a vlastněn bankovní rodinou Friesů, a proto je také znám jako Palais Fries - dům hraběte a finančníka Johanna von Friese.

 Vídeňské náměstí Josefsplatz je ze tří stran ohraničeno budovami paláce Hofburg. Uprostřed náměstí je jezdecká socha císaře Josefa II.

Císař Josef II. byl jedním z nejoblíbenějších habsburských panovníků v českých zemích. Proto je u nás tolik jeho soch. Popularitu si získal především vydáním tzv. Tolerančního patentu a patentu o zrušení nevolnictví z roku 1781. Dokázal prosadit i zlepšení postavení Židů (např. možnost univerzitního vzdělání), srovnání daní, zřízení katastru půdy a domů (josefínský katastr), reformu trestního práva, zavedení nových úřadů a úředních hodin, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinců, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev atd.

 

Vzorem pomníku byla starořímská jezdecká socha Marka Aurelia, jejíž originál byl tehdy v Římě na Kapitolu. Podle ní vytvořil rakouský sochař Franz Anton Zauner nejprve model, socha samotná byla dokončena v roce 1807. Josef II. je zobrazen na koni jako římský dobyvatel, je oblečen v tóze, s vavřínovým věncem na hlavě a s pravou rukou v tradičním římském císařském gestu, zvaném adlocutio. Podstavec je zdobený reliéfy a medailony s výjevy zobrazujícími obchod a zemědělství. Taky nemohu fotit všechno, ne? Celý památník ohraničují žulové sloupky spojené bronzovým řetězem. No, sloupky mě tady zaujaly. Asi jsem v tu chvíli byla jediná. 😃

 

Asi mě ty pamětihodnosti zajímají více než vánoční stánky. 😎 

 ________________________

Nedaleko Hofburgu na ulici Kohlmarkt se nachází nejproslulejší cukrárna ve Vídni. Bývala to dvorní cukrárna Habsburků. Cukrárnu založil v roce 1786 Ludwig Dehne u divadla Burgtheater. Jeho syn ji za pár let prodal panu Demelovi. Jelikož byly v 19. století zničeny vídeňské hradby, musela se cukrárna přestěhovat na nové místo. Nemohli snad najít lepší prostor – na ulici Kohlmarkt, nedaleko vstupu do zimního sídla v atraktivní budově. Tento cukrářský ráj se stal lahodným místem bohatého měšťanstva a královské rodiny. Dodnes si cukrárna uchovává tradiční jméno a výrobky z časů 19. století. Nejznámější jsou bezesporu fialkové bonbóny, které milovala Sissi. Podrobnosti na: https://www.radynacestu.cz/magazin/po-stopach-habsburku-ve-vidni/

Nedaleko Hofburgu na ulici Kohlmarkt se nachází nejproslulejší cukrárna ve Vídni. Bývala to dvorní cukrárna Habsburků. Cukrárnu založil v roce 1786 Ludwig Dehne u divadla Burgtheater. Jeho syn ji za pár let prodal panu Demelovi. Jelikož byly v 19. století zničeny vídeňské hradby, musela se cukrárna přestěhovat na nové místo. Nemohli snad najít lepší prostor – na ulici Kohlmarkt, nedaleko vstupu do zimního sídla v atraktivní budově. Tento cukrářský ráj se stal lahodným místem bohatého měšťanstva a královské rodiny. Dodnes si cukrárna uchovává tradiční jméno a výrobky z časů 19. století. Nejznámější jsou bezesporu fialkové bonbóny, které milovala Sissi. Podrobnosti na: https://www.radynacestu.cz/magazin/po-stopach-habsburku-ve-vidni/

Katedrála Svatého Štěpána neboli Stephansdom je jednou z nejvýznamnějších gotických památek Vídně a také jejím symbolem. Pochybuji, že stavitelé tenkrát tušili, že stavějí "symbol". Od roku 1469 je sídelním kostelem vídeňských biskupů a později arcibiskupů. Historické počátky kostela sahají až k roku 1137, kdy stavba začala.

Na jižní věž "Steffl" (na snímku vpravo) vede 343 schodů a s výškou 136,4 m je nejvyšší. Katedrálu navštíví přes 6 miliónů návštěvníků ročně. S průvodcem můžete navštívit katakomby, což je na plánku červená trasa. Tak až tam pojedete, třeba se "blejsknete". 😎

Na konci 2. světové války byla katedrála poničena, fotky (i údaje) ze stránek katedrály v němčině ukazují stav v r. 1945 a druhé foto z r. 1950:

Varhany

 

 Kdo kouká na střechu, neprohloupí. Je totiž pokryta asi 230 000 taškami v deseti různých barvách pocházejících​ z dílny závodu Břeclav–Poštorná, kde výroba spadá do 19. století. V lichtenštejnské cihelně byly páleny klasické cihly, krytina, dlaždice atd. Lesklá sklovitá glazura umožňuje smáčivost povrchu střešní krytiny. Tašky jsou mrazuvzdorné a mají dobrou samočisticí schopnost. Na jejich povrchu se nedrží mech. Určitě jsou pyšní na to, že na střeše vídeňské katedrály jsou jejich tašky.

Fiakry u katedrály čekají na turisty. Model Stephansdomu.

Na kafe jsme zašli do restaurace Einstein, hned vedle radnice. Venku si tradiční punč můžete koupit v modrém nebo červeném hrníčku tvaru boty:

Vánočně vyzdobená Kärntner strasse:

Maltézský kostel je římskokatolický gotický kostel Řádu maltézských rytířů ve Vídni. První zmínka o kostele na tomto místě pochází z roku 1217, a to jako komendy pro péči a podporu křižáků.

Symboly řádu jsou : vlevo bílý heraldický kříž na červeném poli, vpravo vlajka s osmišpičatým bílým křížem také na červeném poli. Červená barva je pro řád typická od 13. st. Kostelů je tam hodně.

Naše poznávání Vídně bude ještě pokračovat. 🎶 🎇