Psát na téma film může být pro někoho jistě velmi lákavé. Jsou znalci filmů, kteří už napřed sdělují ostatním, co bude následovat a dovedou s předstihem citovat známé filmové hlášky. Jedním z prvních, které jsem poznala, byl manžel mé kamarádky. Kolikrát jsem zírala, kolik filmů musel vidět a za jedno zhlédnutí to jistě nebylo. Ať to byla komedie, americký film nebo česká pohádka, vždy exceloval. Někdy mě tím překvapí i můj přítel, který zná naše pohádky stejně jako americké filmy. Naposledy jsem to mohla sledovat v "Šíleně smutné princezně", kterou jsme neviděli řadu let. Prostě každý má paměť na něco. Tady nemohu konkurovat, ale možná chlapi na to mají "buňky". Osloví mě herci, nejvíce z našeho - českého prostředí. To je nám blízké.
Jako dítě jsem vnímala i první dětské herce. Maminka si uchovávala malou dětskou brožku ve tvaru červeného srdíčka, ve kterém se otvírala dvířka s miniklíčkem a pod dvířky byla ukryta malá fotka kudrnaté holčičky. Byla to americká herečka Shirley Temple - slyšeli jste o ní? (Shirley Jane Temple-Blacková (23. dubna 1928 Santa Monica – 10. února 2014 Woodside - byla americká filmová herečka, diplomatka a politička). Já jsem o ní slyšela poprvé od maminky, která v dětství byla na několika filmech s ní a pak asi dostala tuto "brožku" na dětský kabátek. Přešla léta, z malé "Širlejky", jak se jí tady říkalo, se stala dospělá žena a jak to bývá, ne vždy dětský herec pak pokračuje dál. Jenže osud tomu přál, že se paní Shirley Temple - Black dostala opět do země, kde ji lidé jako dětskou hvězdu milovali. Po revoluci, možná na popud Václava Havla, se nyní už paní Blacková stala velvyslankyní USA v naší zemi.
A naše brožka? Tu jsem nakonec dala do oblastního muzea, tam určitě najde lepší uplatnění než u mne v šuplíku.
Když se řekne dětský herec, každá generace si představí někoho jiného. Já si vždy vybavím Tomáše Holého, i když v mé představě je i díl smutku. Ani herec neví, jaký osud a čas je mu vyměřen a u Tomáše Holého to bylo období dost krátké. Přesto se dokázal zviditelnit díky příležitostem a zapsat se do srdcí diváků. Vůbec se nedivím, že v období vánočních svátků se téměř každoročně dávají filmy s Tomášem Holým. Jsou z našeho prostředí a tím naší české nátuře blízké. Muselo být náročné i natáčení, když si představím, že režisér má určitou vizi a dětský herec mu ji může poněkud pozměnit. Jak jsem se dočetla, u Tomáše Holého se to stávalo a možná i proto i po těch letech, se nám filmy s ním líbí a i když jeho život vyhasl velmi, velmi předčasně - v pouhých 21 letech při nehodě v Kytlici. To paní Shirley mohla být teoreticky jeho babička.
Na přelomu 70. a 80. let natočil režisér Václav Gajer tři filmy – Pod Jezevčí skálou, Na Pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Možná jste je viděli, ty příběhy na sebe navazují. Dnes se film natočí a pak podle úspěchu u diváků následuje dvojka, ale nikdy nevstoupíš do téže řeky a úspěch u diváků není zaručen. Režisér Gajer tehdy nazval každý film jinak a dobře udělal! Příběhy vyprávějí o klukovi Vaškovi, kterého ztvárňuje Tomáš Holý, který tráví léto na Šumavě u dědy, hajného Straky (hraje Gustáv Valach). Šumava je mi blízká, proto jsem si vybrala tyto filmy.
Příběhy ve filmech jsou vlastně jednoduché, zároveň však nepředvídatelné. To vše je zasazeno do krásného prostředí šumavské přírody a života v ní - něco jako teď v Policii Modrava. Dědeček Straka tady říká vnukovi Vaškovi: „Tys moje naděje a radost.“ Tato slova vystihovala poměry v rodině. Se synem se pan Straka rozešel kdysi ve zlém, přál si totiž, aby i jeho syn byl jednou hajným. Straka ve filmu říká: „Kam to dotáhl? Dovedu si představit, jaký mu narostl pupek na tom úřadě.“ Vztah hajného Straky se vyvíjí, po úvodní odtažitosti k vnukovi začal pozorovat Vaškův zájem o přírodu a to obyvatel Šumavy nejen pozná, ale i ocení. Tomáš Holý to dovedl hezky vyjádřit. Byla tam nejen láska k profesi, o které jsme psali minulý měsíc, ale i k lesu a k přírodě.
Filmový štáb tam musel mít zázemí a tak se usídlil v rekreační chatě cihelen na Churáňově, odtud vyjížděl do okolí. Dvě hlavní místa v trilogii jsou obce Srní a Kvilda. Asi 500 metrů od návsi v Srní stojí Klostermannova chalupa (Klostermann = spisovatel Šumavy), která v trilogii představovala hájenku dědečka Straky a dočasný příbytek pro malého Vaška. Nevím jak teď, ale dlouho byl celý prostor Klostermannovy chalupy pečlivě udržován a autentičnost s filmem byla znát na každém kroku. Ve Kvildě, která se často uvádí jako velmi studené místo u nás z pohledu meteorologie, měla sídlo pila, kde bylo filmové zemědělské družstvo. Pila se nacházela na kraji obce u cesty vedoucí k Pramenům Vltavy. Ve Kvildě se točila i scéna zahradní párty s kancem Joklíkem. Divočák byl pro potřeby natáčení zapůjčen od soukromého majitele a vycvičen. I tak kanec Joklík přeskočil plot a uháněl pryč. Chycení se po usilovném nahánění podařilo. Ve filmu jsou i nádherné záběry Chalupské slatě u Borové Lady. Tak se film stal i propagátorem Šumavy.
Vrátím se ještě k Tomášovi Holému.
Tomáš Holý byl pro režiséry vždy sázkou na jistotu, což u dětského herce už znamená "něco". Ale režisérka Marie Poledňáková měla při výběru pochyby. Ty v ní zasadil její syn, který herce označil za "tlustou tetu". Naštěstí se do výběru vložil František Němec a režisérce argumentoval tím, že Holý je jediný z dětí, co se účastnily konkurzu, komu by věřil, že je spontánní a upřímný - nakonec vyhrál. Bohužel, ne v životě...
Před několika dny byla na domě, kde prožil téměř celý život, odhalena pamětní deska. Ve dvou letech se s rodiči přestěhoval do Nuslí v Praze a na adrese Petra Rezka číslo 3 zůstal s matkou i po rozvodu rodičů. Její umístění na domě inicioval jeho kamarád Ota Kars, který je rovněž autorem knihy Jmenuju se Tomáš a grafického románu V hlavní roli Tomáš Holý.
