Puška zadovka Sylvestra Krnky - historický vynález , který vznikl ve Volyni

 

Vážení, zdalipak jste si všimli dnešního data? Proč se ptám? Na dnešní den totiž připadá významné výročí: 11. 11. 1918 v 11 hodin bylo podepsáno známé "příměří z Compiègne" ukončující boje první světové války. Bylo podepsáno v železničním vagónu a tím první světová válka oficiálně skončila.Toto téma se na blogu určitě někdy objeví, dnes ale záměrně dávám příspěvek o zbrani.

 

Dnešní příspěvek bude spíše pro ty, kteří se zajímají o dějiny válek, případně holdují zbraním. Ať se nám to líbí, či ne, válek, bojů a bitev je v historii plno. Člověk se až podiví, kolik takových fandů je, např. i sportovních střelců nebo myslivců. A kolik žen tam najdeme a jak jsou naše střelkyně úspěšné! Tak vznikaly skupiny historického šermu,  pořádají se repliky bitev, např. bitvy u Slavkova. Třeba jste se takové akce zúčastnili i vy.

V člověku je to asi zakódováno odpradávna, vždyť mnohé vtipy v Dikobrazu zobrazovaly pračlověka s kyjem v ruce. Technika se vyvíjela a ve válkách, kterých je v historii plno, to vidíme. Mnohdy to rozhodlo o výsledku boje. Dnes se tedy vrátíme ještě k bitvě u Hradce Králové, trochu se zamyslíme, proč Rakousko utrpělo tak drtivou porážku. Představíme si jednoho vynálezce, o kterém my, kteří se běžně nezabýváme zbraněmi, ani nevíme.

Ve Volyni v jižních Čechách žil svého času mistr puškařský a vynálezce Sylvestr Krnka. No, kdo ho zná? Krnka se volyňským měšťanem stal v roce 1848. Ve městě měl vlastní dílnu a vyzbrojoval místní národní gardu. A právě v jihočeské  Volyni přišla na svět jeho první zadovka. Tedy první puška nabíjená zezadu. Byl to ve své době převratný vynález.

Krnka svoji konstrukci zadovky s otočným záklopkovým závěrem předložil k vyzkoušení pražskému velitelství Polní dělostřelecké brigády v prosinci 1849, avšak zbraň byla zamítnuta. Zadovku a jednotný náboj jeho konstrukce zavedla v roce 1869 do výzbroje ruská carská armáda a Černá Hora. Pušky systému Krnka se později také dostaly do výzbroje bulharské a rumunské armády.

Podstatu vynálezu lze vyjádřit - zadovky proti předovkám.

Kdo ví, jak by dopadla prusko-rakouská válka roku 1866, kdyby rakouská generalita zavedla také do výzbroje pěšáků zadovku od českého puškaře Sylvestra Krnky? Pušku, která se nabíjela zezadu, už nabízel v roce 1849, ale rakouská armáda ještě 17 let poté používala stále pušku zn. Lorenz, která se nabíjela zepředu, tedy podstatně pomaleji. Pruští vojáci používali už tehdy moderní zbraně – zadovky.

Po vítězné válce se říkalo, že pruské zadovky dopomohly Prusku k vítězství nad Rakušany. Určitě to byl jeden z důvodů, proč byla pruská pěchota tak úspěšná, když rakouští velitelé dali povel k boji na bodáky. Rychlopalné zadovky tak zkosily stovky rakouských vojáků ještě dřív, než stačili doběhnout do blízkosti nepřítele, aby mohli bodáky vůbec použít.

Moderní pruská zadovka, tzv. jehlovka vzor 1841, se systémem Nikolause Dreyse už využívala patrony a vojáci mohli pušky nabíjet až třikrát rychleji než rakouské předovky. Rakušané měli ve výbavě pušky vzor 1854 Lorenz, které byly sice pomalejší, ale měly zase lepší přesnost a větší dostřel. Vítězství Pruska ve válce roku 1866 urychlilo přezbrojení většiny evropských armád, které začaly masově používat pušky se zadním nabíjením.
O vítězství Pruska v roce 1866 nerozhodla jen moderní puška, ale hlavně lepší taktika a využívání informací přímo v terénu. Například při klasickém bodákovém útoku rakouské pěchoty Prusové naplno využili rychlejších pušek jehlovek, přestože nebyly tak přesné a průrazné. Bylo to znát i na obrovských ztrátách rakouské armády. Přestože Rakušané měli výborné dělostřelectvo vybavené moderními děly a vynikají jízdu, když došlo na pěší útok, vyhrávali Prusové.

Prusové využívali různé způsoby vedení boje, kryli se v terénu a používali i střelbu vleže. Rakouská armáda se naopak držela tradičních zvyklostí a vojáci pušky nabíjeli a stříleli z nich pouze vestoje. Bitvu u Hradce Králové a celou válku 1866 tak nerozhodla jen technika, ale zejména strategie a nové způsoby vedení boje. Co musíme připomenout, je počet padlých vojáků za jediný den bitvy - odhaduje se kolem 50 tisíc obětí! Nevím, jestli tato skutečnost pak vynálezce těší. 😯

Sylvestr Krnka (29. prosince 1825 Velký Bor u Horažďovic - 4. ledna 1903 Praha-Michle ) byl český puškař a vynálezce. Jeho nejvýznamnějším vynálezem je bezesporu puška zadovka.

Zezadu nabíjená střelná hlavňová zbraň je založena na možnosti otevřít a zase pevně zavřít hlaveň na straně opačné než je ústí hlavně. K tomu je používáno zařízení zvané závěr. 

Puška Zadovka je vynálezem Sylvestra Krnky, který se puškařskému řemeslu vyučil ve Vídni a roku 1848 se stal městským puškařem ve Volyni a dodavatelem zbraní pro národní gardu. Ta byla ovšem brzy po revoluci 1848 rozpuštěna. 

 

Ve Volyni byla výstava k 170. výročí první zadovky

Právě tehdy nabídl rakouské armádě nový typ pušky - vedle pruské jehlovky jedinou armádní zadovku na světě. Přesvědčit rakouské vojenské byrokraty se mu však nepodařilo. Nic nejsou platná ani další zlepšení - důmyslné zvýšení rychlosti střely či nové kovové nábojnice. Nepomáhá dokonce ani katastrofa roku 1866, kdy je rakouská armáda u Hradce Králové pruskými zadovkami doslova zdecimována. A tak se Krnka obrátil do ciziny. 

Měl úspěch - jeho puškou jsou vyzbrojovány armády Černé Hory, Bulharska, v rusko-turecké válce z ní střílí skoro čtvrt miliónu ruských vojáků. Zbraň se uplatňuje i ve Švédsku, Norsku a jinde, jen doma Krnka nedochází uznání. 

Přesto pokračoval (od roku 1871 už v Praze) na vývoji stále lepších opakovacích zbraní, později i se svým synem Karlem Krnkou.

Hrob Sylvestra Krnky i s uvedením jména jeho manželky Elišky Krnkové na hřbitově Na Zelené lišce v Praze 4, kde je pohřbena i  vynálezcova dcera Božena Krnková, která byla nešťastnou náhodou zastřelena bratrem Vladimírem ve věku 5 let. 

 

Podrobně o S. Krnkovi ZDE 

Hradecká pevnost se nevzdala

Vraťme se ještě k bitvě, jejíž 155. výročí jsme si připomněli. Obyvatelé královéhradecké pevnosti čekali druhý den po prohrané bitvě na Chlumu vpád pruské armády. Na loukách v okolí pobíhaly zmateně desítky koní bez jezdců, ale ráno 4. července 1866 byl ve směru od Chlumu nezvyklý klid. Pak přijeli pruští parlamentáři a žádali, aby se pevnost vzdala. Velitel jim sdělil, že odpoví až následující den. Získával čas. Žádost pruské armády byla telegraficky poslána císaři.

V pevnosti, kterou nechal v letech 1766 až 1789 postavit císař Josef II., bylo prakticky každé volné místo využito pro uložení raněných. Velitel nejdříve odmítl pevnost otevřít, když ustupující rakouská armáda chtěla městem projít, protože se bál, že nepřítel je blízko, ale pak raněné přijímal. Pevnost připomínala velký lazaret. Ale jinak byla dobře chráněna. Hradební zdi byly vysoké 8 až 10 metrů, hluboké příkopy v širokém okolí byly zatopeny vodou z Labe a Orlice.

Když přijeli parlamentáři druhý den a velitel se odmítl vzdát, Prusové začali město ostřelovat děly. Lidé se ukryli do sklepů. Hradecká vojenská posádka odpovídala střelbou z děl umístěných na hradbách. Z města pak v noci odváželi raněné do Třebechovic. Prusové se ještě několikrát pokoušeli velitele pevnosti přesvědčit, aby se vzdal, že město rozstřílí, ale sporadické ostřelování nenapáchalo mnoho škod. Pevnost odolávala až do 27. července, kdy se válčící strany dohodly na pětidenním klidu zbraní. Od 2. srpna pak platilo příměří a pruská armáda se k pevnosti nesměla přiblížit na vzdálenost jedné míle. 23. srpna 1866 byl mezi Pruskem a Rakouskem uzavřen mír. Pevnost odolala.

Královéhradecká pevnost byla prakticky měsíc a půl odříznuta od zbytku země, nejezdily vlaky, nefungovala pošta, nedovážely se potraviny. Poslední vlak z města odjel 3. července a další přijel až 31. července, když se dohodlo pětinedělní příměří. První pošta z města vyjela po 3. červenci až po měsíci. Když se začalo mluvit o míru, přijela skupina pruských oficírů s lékaři z Nechanic a žádala o vstup do pevnosti a léky. Posádka je do pevnosti nepustila, ale před hradby jim donesla léky pro nemocné.

Hradecká pevnost nehrála podstatnou roli v žádné válce od roku 1789. Dne 18. dubna 1884 byla formálně zrušena a roku 1893, kdy byl dojednán odkup armádních pozemků a budov, ji začalo město systematicky bourat. Zbourání pevnostních hradeb a zasypání příkopů umožnilo další rozvoj města. 

Špionáž byla rozšířena u obou armád a velitelé vysílali své špehy před příchodem do Čech, aby zjistili postup, rozmístění a vybavení armád nebo i náladu obyvatelstva. Například v pevnosti Josefov byl odhalen jeden z nejschopnějších pruských špionů - policejní rada Vilém von Stieber, který navenek vystupoval jako obchodník se svatými obrázky. Ve skutečnosti prodával dělníkům, kteří kopali zákopy, erotické obrázky 😄.

Údajný špeh František Kopecký, kterého rakouští vojáci dovedli až ke královéhradecké pevnosti, vyvázl se zdravou kůží jen díky šťastné náhodě. V té době kolem pevnosti táhlo ustupující rakouské vojsko a cesty byly plné vojáků, povozů, převážených zbraní a jezdců. V jednu chvíli zástup rozdělil rakouské vojíny od zajatého Kopeckého a ten se dal na útěk. Musel dokonce přeplavat obranný kanál, ale nakonec se oklikami dostal až do Nechanic. O své „vyzvědačské pouti“ pak často vyprávěl v hospodě 👍.

zdroj: strakonickydenik.cz, Wikipedie, internet